RECENZE: 13: Muzikál, Netflix ✭✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje filmovou adaptaci muzikálu 13 (v originále 13: The Musical), který je nyní k vidění na Netflixu.

Foto: Netflix 13: The Musical

Netflix

4 hvězdičky

V poslední době přibývá filmových muzikálů, které vydávají přímo streamovací služby jako Netflix. Je vidět, že filmaři (zpravidla s vydatnou pomocí divadelních tvůrců) znovu nacházejí cestu k natáčení skvělých filmových muzikálů. Když bylo oznámeno, že se na Netflix chystá právě „Třináctka“, v koutku duše jsem doufal v dobrý výsledek.

13 je původní muzikál s hudbou a texty Jasona Roberta Browna a libretem Dana Elishe a Roberta Horna. Šlo o jediný muzikál na Broadwayi, jehož obsazení i kapelu tvořili výhradně teenageři. V roce 2014 uvedlo britské National Youth Music Theatre pod vedením samotného Jasona Roberta Browna inscenaci v londýnském West Endu v divadle Apollo. Toto představení jsem viděl a byl jsem naprosto ohromen genialitou obsazení, jednoduchostí scény a obrovským srdcem a humorem, který z jeviště sálal.

Foto: Netflix

13 vypráví příběh Evana Goldmana, třináctiletého rodilého Newyorčana, který je kvůli rozvodu rodičů nucen přestěhovat se do Appletonu v Indianě. Jeho Bar micva je v ohrožení a stěhování na „venkov“ pro něj znamená konec světa. Evan si v Appletonu hledá nové přátele a začne být posedlý snahou najít ty správné „cool“ lidi, kteří by na jeho oslavu přišli. Následuje klasické teenagerské drama mezi outsidery a třídními hvězdami, ale vše nakonec dobře dopadne.

Ve filmové adaptaci dostaly prostor i dospělé postavy, které však příliš neodvádějí pozornost od hlavního těžiště muzikálu – dospívajících herců. Debra Messing (Evanova máma Jessica), Rhea Perlman (babička Ruth), Peter Hermann (Evanův otec Joel) a Josh Peck (rabín) dodávají příběhu přesně tu správnou dávku rodičovského vedení a péče, i když podzápletka o Jessičině kariéře filmu spíše překáží, než pomáhá.

Hvězdami „Třináctky“ zůstávají mladí herci. Každý z teenagerů je skvěle vykreslenou postavou, a v kombinaci s brilantní partiturou Roberta Browna je radost se na ně dívat. Eli Golden (Evan), Gabriella Uhl (Patrice), JD McCrary (Brett), Frankie McNellis (Lucy) a Lindsey Blackwell (Kendra) jsou vybráni naprosto dokonale.

Foto: Netflix

Jedny z nejlepších momentů celého muzikálu patří vedlejším postavám. Písně „Opportunity“ v podání Lucy a roztleskávaček nebo „Bad Bad News“ v podání fotbalistů jsou toho jasným důkazem.

Mým velkým problémem u filmu je zpracování postavy Archieho, handicapovaného teenagera, kterého skvěle hraje Jonathan Lengel. Archie je sebevědomý a vtipný, a proto je vynechání jeho hudebních čísel „Get Me What I Need“ a „Terminal Illness“ velkou ztrátou.

Film obsahuje několik nových skladeb, z nichž každá má ten typický rukopis JRB s okamžitě zapamatovatelnými motivy. Scénář a ztráta Archieho „duše“ však v první polovině filmu vytvořily citelnou mezeru. Při stopáži 90 minut jsem tajně doufal, že se někdy v budoucnu dočkáme delší režisérské verze.

Snímek jsem viděl už čtyřikrát a nenechte se mýlit – miluji ho, ale pro svou dávku Archieho se stejně vždy raději vracím k nahrávce původního londýnského obsazení z NYMT.

https://www.youtube.com/watch?v=JYV57JDgDdU