RECENZE: Greywing House, Vault Festival ✭✭✭

Greywing House

Vault Festival

1. února 2017

3 hvězdičky

Do The Cavern (součásti hlavního komplexu klenutých podzemních prostor) se mezitím vrátilo loňské skvělé dílo Molly Beth Morossy: „Greywing House“, lehce archaický gotický horor v podání jedné herečky.  Morossa vytvořila důmyslný narativní rámec: jako hostitelka zapadlého penzionu na jakémsi ostrově, oděná do dobových šatů ze 40. let, nás oslovuje jako své víkendové „hosty“. Skrze toto oslovení s námi sdílí místní drby, skandály, přestupky a zločiny stále hrozivějších rozměrů. Sama ztvárňuje několik různých rolí, zatímco chytrý zvukový design Andyho Goddarda doplňuje ty ostatní. S tím, jak se odkrývá její děsivá minulost, se hrdinka stává čím dál vyšinutější:  Co ji na ostrov přivedlo?  Proč tu zůstává?  Proč nemůže odejít?  Pokud tento penzion sám o sobě nepatří do městečka Royston Vasey ze seriálu Pánů ze sousedství, pak k němu rozhodně nemá daleko.

Morossa píše s odzbrojující jednoduchostí – alespoň zpočátku.  Na úvod našeho milého seznámení s tímto místem sází na naturalistickou lehkost.  Pak si ale v jejím projevu začneme všímat lehce pitoreskních prvků: začínáme jasně vnímat rytmický puls, a dokonce i rým, který v textu spíše tak trochu kolísá, než aby byl jeho trvalou součástí.  To vše trvá do chvíle, než se náhle změní osvětlení a my se rázem ocitáme „uvnitř“ její mysli; tehdy k nám promluví skvostný básnický monolog, než se světla prudce vrátí do „reality“ a my – prozatím – o tu lyrickou intenzitu přijdeme.  Hudba Daniela Crosse sleduje podobně rozmanité a nečekané cesty, stejně jako půvabné videoprojekce Steva Edwina.  Hlavním pilířem je však neutuchající invence, s níž Morossa využívá dramatické techniky, které s kabaretní zručností propojil režisér Tom Crowley (jehož společnost Crowley and Co inscenaci s Morossou spoluvyrábí).  Do této plodné směsi se přidává krásná choreografie Shealagh White: majitelka podniku disponuje schopností mimů dosáhnout klidu a soustředění, přičemž z této pózy občas vytryskne vysoce expresivní projev, který vytváří divácky velmi vděčné dramatické momenty.

Volba místa konání tomuto ponurému spektáklu nesmírně pomáhá – prostory se rozplývají ve vlhkých, stinných zákoutích zdánlivě nekonečných sklepů pod nádražím Waterloo.  Přesto celek občas působí spíše jako šikovně poskládaná série strašidelných a místy makabrózních revuálních scének.  Některé jsou lehčího rázu, jiné nás nechávají nasát tajemnou atmosféru Edgara Allana Poea nebo M. R. Jamese – zejména příběh o nevěstě a její krajce.  Detaily jsou však úžasné.  Jsem si jistý, že o Molly Beth Morossě ještě uslyšíme.

PRO VÍCE INFORMACÍ O GREYWING HOUSE NAVŠTIVTE WEBOVÉ STRÁNKY CROWLEY AND CO