RECENZE: Wasted, The Wardrobe Theatre Bristol ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Wasted od Kae Tempest v bristolském The Wardrobe Theatre.

Wasted (Zmařený život).

The Wardrobe Theatre, Bristol.

3. června 2023

4 hvězdy

Poetická a drsná hra Kae Tempest o ztracené mládeži, uváděná v rámci sezóny absolventů magisterského oboru režie na Bristol Old Vic, získala od své premiéry v roce 2012 na ještě větší působivosti. Dnes, v éře nedostupného bydlení a krize životních nákladů, působí touha po bezstarostnosti ještě naléhavěji, zatímco Ted, Charlotte a Danny proplouvají životem po éře raves. „Wasted“ zde neznamená jen stav pod vlivem drog a alkoholu, ale především zmařené příležitosti a životy. Zatímco původní inscenace využívala ruční mikrofony a působila spíše jako slam poetry, mistrovská režie Richarda Blanda se tomuto přístupu vyhýbá. Skvěle vyzdvihuje vyprávění – citové vzplanutí Dannyho k Charlotte se dostává do popředí a Tedova snaha udržet přátelství pohromadě získává na intenzitě. Hra se tak ukazuje v novém světle (které není jen stroboskopem během party) a ve výsledku je mnohem silnější. Ústřední trojice si připomíná desáté výročí smrti kamaráda Tonyho a závidí mu jeho bezstarostné dospívání, které nestihl vyměnit za okovy dospělosti.

Dudley O’Shaughnessy v roli Teda podává vynikající výkon jako mladý muž, kterého děsí představa života utopeného v sice jisté, ale nenaplňující práci účetního a stabilním vztahu. S perfektním komediálním načasováním si postupně uvědomuje, že návštěva IKEA už vždycky vyhraje nad rave party. Jeho smutek za ztraceného přítele je upřímný a dojemný – právě on je tmelem, který drží partu pohromadě. Danny naopak odmítá dospět; stále věří ve svou neúspěšnou kapelu a pravidelně bere drogy. Francis Redfurn v této roli přesně vystihuje typ mladíka, který se odmítá vzdát své hédonistické minulosti, a během 48 hodin, které s ním trávíme, předvádí přesvědčivou studii drogového dojezdu. Holly Hawgood tento prvek rovněž skvěle zachycuje v roli Charlotte, která chce se svou učitelskou profesí seknout, ale chybí jí odvaha k akci. Zatímco v civilních pasážích byla přesvědčivá, v chórických částech bylo její načasování o zlomek vteřiny pozadu za kolegy, což je však jen drobná výtka.

Tonyho vzpomínkový strom geniálně navrhla scénografka Rhiannon Binnington – je vytvořen z drátů a vláken, působí městsky a syrově. Reproduktory slouží jako sedadla a stoly a ukrývají rekvizity, což zajišťuje plynulý spád představení. Režisér drží tempo pevně v rukou, ale zároveň dává hře prostor dýchat a divákovi čas na reflexi. Samotné The Wardrobe Theatre je vynikající fringe scéna a bylo skvělé vidět kus, který je součástí vzkvétající bristolské divadelní kultury. Rozhodně stojí za návštěvu. NAVŠTIVTE STRÁNKY THE WARDROBE THEATRE PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NAŠICH NOVINEK