RECENZE: Home, I'm Darling, Frinton Summer Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Laury Wade Home, I'm Darling (Můj drahý domove), uváděnou v rámci letošní sezóny letního divadla Frinton Summer Theatre.

Home, I’m Darling.

Frinton Summer Theatre.

2. srpna 2022

4 hvězdičky

Webové stránky divadla Frinton Summer Theatre Téměř čtyři roky poté, co jsem viděl inscenaci v National Theatre, mě těší, že mně i místnímu publiku dala letní scéna ve Frintonu další šanci zhlédnout vynikající, vtipnou a znepokojivou hru Laury Wade. Judy si spolu se svým manželem Johnnym zařídila dům jako sídlo z 50. let; snaží se shánět originální kousky, jako je třeba dobová lednice, nosí retro šaty a nakupuje lokální, udržitelné produkty. Rozhodla se stát hospodyní a tento životní styl plně přijala s tvrzením, že je nadmíru šťastná. Skutečný život však klepe na dveře, splátky hypotéky jsou v prodlení, a jak se její vztah začíná hroutit, fasádu už nelze udržet. Judy se vymalovala do obrazu Edwarda Hoppera a neví, jak z něj ven.

Je to skvělý ansámbl, jemuž dominuje výtečná Sarah Lambie v roli Judy, která mistrně odkrývá vrstvy idealismu a odhaluje vnitřní zoufalství. Skvěle jí sekunduje Jamie Treacher jako Johnny, s nímž soucítíme ve chvíli, kdy přizná, že o tento životní styl nestojí, že nezvládá být obskakován a že jejich volba možná poškozuje jeho i jeho vyhlídky v okolním světě. Celé představení si pro sebe krade Tracy Collier jako Judyina matka Sylvia – „skutečná“ feministka, která nabourává dceřin svět a v druhém dějství má strhující monolog, jenž si vysloužil zasloužený potlesk. Stejně dobří jsou Emma Grace v roli Fran, kamarádky ústředního páru, a Duncan Wilkins, který je patřičně slizký jako Marcus, jenž v nás vyvolává nepříjemné pocity při pokusu uzavřít s Judy finanční dohodu. Muireann Gallen při svém profesionálním debutu působí sebevědomě jako Alex, Johnnyho šéfka. Herecké obsazení je s rostoucím napětím vynikající a efektivní scéna s flashbackem nám dává potřebný kontext a odůvodnění Judyiny volby.

Jako u mnoha premiér, ne všechen humor úplně zafungoval a i když chápu omezení malého jeviště a zázemí, přestavby scén a kostýmů byly příliš zdlouhavé – diváci často hleděli na prázdné pódium. Režisérka Melissa Aston-Munslow navíc situovala většinu dialogů do zadní části kuchyně, dost daleko od zadních řad sálu, a důležité odhalení po deseti minutách tak zaniká, protože by se mělo odehrávat více ve středu scény. Představení ale jistě získá na tempu a kostýmy Neila Gordona jsou triumfem, stejně jako další zázračná scéna od Sorchy Corcoran. Pokud nevíte, co čekat, je to ten nejlepší způsob, jak tuto hru prožít, a tato povedená produkce je ideální cestou, jak objevit genialitu Laury Wade.

WEBOVÉ STRÁNKY DIVADLA FRINTON SUMMER THEATRE