RECENZE: Sid, Above The Arts ✭✭✭✭✭

Sid

Above The Arts

21. září 2016

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Pokud jste o Sidu Viciousovi slyšeli naposledy v souvislosti s Garym Oldmanem, jak postupně umírá na závislost na heroinu v životopisném snímku Alexe Coxe „Sid a Nancy“ z roku 1986, budete nadšeni, že je zpět – a to v stejně sžíravé a destruktivní formě jako tehdy.  No, skoro.

Vděčíme za to vynikajícímu novému dramatikovi Leonu Flemingovi, který tuto dvaašedesátiletou mýtickou postavu omladil prostřednictvím obsesivního, manického a problematického, asi osmnáctiletého revolucionáře Craiga, žijícího u maminky.  Náš hrdina v tomto jednoaktovém dramatu není onen málomluvný, ušklebený a křečovitý kytarista Sex Pistols, ale despota, který vládne pouze své ložnici, tyran omezující se na svou osamělou matku a sousedy (které střídavě ohlušuje nápory punkové hudby ze svého hifi systému).  Craig má samozřejmě seznam věcí, které k smrti nenávidí, což tvoří jádro jeho „diskurzu“ – agresivního výlevu, ba přímo kázání proti všemu zlu a nepravostem, které urážejí jeho vrozený smysl pro spravedlnost a řád.  Ano, toto je svět punku, kde neplatí žádné pravidlo kromě anarchie, a toto pravidlo je přísně vymáháno!  A samozřejmě, anarchie musí být vyjádřena přesně kodifikovaným způsobem, a běda každému, kdo nesplňuje očekávání!  Obdivujeme plynulost a rychlost (ano, speed...), s jakou na nás útočí, a to jak z jeviště, tak při nevyzpytatelných výpadech přímo mezi diváky.  Má na sobě levný punkový outfit, který sice působí fádně, ale přesto vypadá pravidelně vypraný (nepochybně od maminky!).

Ačkoli se zdá, že nemá žádné přátele (což nás nepřekvapuje), s úžasem zjišťujeme, že má přítelkyni.  Tedy spíše měl.  Ta sebranka utekla na univerzitu, čímž nám dala najevo své nepříliš přesvědčivé punkové kořeny.  Zatímco Craig přijímá „oficiální“ punkové krédo „No Future!“, to ho pouze izoluje od všech ostatních, které potká.  Ale neizoluje to Daria Coatese, skvělého mladého herce, který ho v této hře pro jednoho herce oživuje: Dario není jen Craigem z masa a kostí, ale bleskově se proměňuje ve všechny ostatní postavy, s nimiž se Craig setkává.  Líčí nám svou cestu do univerzitního města za svou dívkou a rozhovory mezi ním, jí a jejími spolužáky jsou brilantně podány v rychlopalných dialozích, kdy Coates s ostrostí břitvy a s přesností na zlomek sekundy střídá až šest hlasů najednou.  Je to elektrizující výkon.

Předvídatelně – pro nás – návštěva univerzity nedopadne dobře a její následky jsou ještě horší.  V tuto chvíli plně oceňujeme, jak málo Craig rozumí světu kolem sebe: je to v podstatě jen naivní mladík.  Když jeho přítelkyně ukončí jejich (nyní už dosti vzdálený a napjatý) vztah, je upřímně ohromen. Nečekaná ztráta moci a sebevědomí z něj začíná dělat postavu sympatickou, spíše než jen dalšího otravného a vzpurného teenagera.  Skutečným vítězem v našich srdcích je však Coatesovo oslnivé umění, s nímž zvládá psychologické proměny s kaskadérskou odvahou a nutí nás zajímat se o jeho osud – a chtít, aby to zajímalo i Craiga.  Když pak postava propustí svůj vztek, pociťujeme to jako urážku někoho, koho jsme si oblíbili, a tento výbuch je hluboce znepokojivý podobně, jako když vás O’Neill nebo Čechov přimějí soucítit s ničivým zoufalstvím jejich lehkovážných a opomíjených postav.

To vše umožňuje chytrý triumvirát Coatese, Fleminga a režiséra Scotta Le Crasse.  Každý z nich do projektu vnáší specifické nadšení pro různé a kontrastní prvky současného divadla a kultury mládeže.  Z tohoto spojení se kus rozrostl z patnáctiminutové skici v mnohem propracovanější a rozvinutější monodrama.  Producent Andrea Leoncini tento vývojový proces podporuje se svým schopným tvůrčím a produkčním týmem.  Kdo ví, kam se tato inscenace vydá dál.  Momentálně se hraje v Above The Arts.  Nenechte si ji ujít.

Do 8. října

Fotografie: Roy Tan

REZERVOVAT VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ SID V ABOVE THE ARTS THEATRE