Muzikálový milostný příběh – „Before After“ od Stuarta Matthewa Price.

„Nedokázal bych si představit, že už nikdy nebudu zpívat ani vystupovat. Je to moje největší vášeň a pohání všechny ostatní projekty, do kterých se pouštím.“

Lidé často mluví o tom, že jsou do divadla zamilovaní – o opojné a trvalé lásce k oboru, kterou jen tak něco nepřekoná. Přestože je Stuart Matthew Price nejvíc známý jako interpret muzikálového divadla, jeho vztah k divadlu je mnohem víc než jen odříkat repliky. Zpívá nádherně, ale Stuart chce víc. Chce psát i ty noty, spoluutvářet a proměňovat obor, pomáhat mu růst. A protože dnes profesionálně působí jako performer, producent (United Theatrical Productions) i skladatel, je asi fér říct, že Stuart drží v rukou hned několik rolí – a když jde o divadlo, chce si zahrát úplně všechny.

Stuartův nový muzikál Before After se minulý týden poprvé představil na velmi úspěšném workshopovém uvedení ve St James Studio Theatre. Měla jsem štěstí, že jsem mohla tuhle ranou ukázku vidět, a pak Stuarta po představení zastihnout – mluvil se mnou o své minulosti, přítomnosti i budoucnosti v muzikálovém divadle… i když ne nutně v tomhle pořadí:

Kde jste našel inspiraci napsat muzikál o amnézii a co vás vedlo k nechronologické struktuře?

„Vždycky se mi líbila představa napsat muzikálový milostný příběh dvou lidí zasazený na vrcholu kopce. V mém životě byly velmi výrazné období, kdy bylo ‚získání nadhledu‘ zásadní pro zvládání každodenních starostí. Klíčovou myšlenkou Before After je hledání něčeho, co člověk ztratil, aby dokázal najít klid uprostřed chaosu svého života.

Myslím, že samotný koncept vznikl z řady brainstormingů – hledal jsem zajímavý způsob, jak napsat muzikál jen pro dva lidi. Chronologicky už to někdo udělal (např. John and Jen). Skákání zpátky a dopředu v čase už taky (The Last 5 Years). A takové to ‚sliding doors‘ pojetí se zrovna dělá (např. If/Then). Vymyslet originální způsob, jak vyprávět milostný příběh na kopci na 80–90 minut, tedy nebylo vůbec jednoduché. Začal jsem proto zkoumat myšlenku, že vedle sebe poběží dva milostné příběhy; to byl přístup, který jsem předtím neviděl. Nechtěl jsem neohrabané změny postav a kostýmů, které by nevyhnutelně přidaly na zmatku, ale potřeboval jsem najít způsob, aby divák uvěřil, že se ti dva do sebe zamilují dvakrát. A tady přišla na řadu amnézie. Nápad je dost jednoduchý, ale převést ho na jeviště je mnohem složitější.

Géniální Timothy Knapman (autor libreta) chytře vystavěl plynulou dějovou linku na základě mé kostry nápadu. Díky tomu Before After vezme diváky na horskou dráhu jejich vztahu… dvakrát! Jenže ani ‚Before‘, ani ‚After‘ nejsou stejné. Na obou stranách amnézie jsou zvraty a zatáčky. Oba dělají chyby – jako v každém vztahu.“

Čeho byste chtěl se show dosáhnout – krátkodobě i dlouhodobě?

„Smyslem tohohle zkušebního workshopu bylo ověřit, jestli to funguje – jestli je koncept snadno pochopitelný a dá se dobře sledovat – a nakonec získat zpětnou vazbu od veřejnosti i profesionálů z oboru. Bylo pro nás hodně důležité, aby grant od Arts Council posloužil k co největšímu zjištění, jestli stojí za to riskovat plnohodnotnou inscenaci, a zároveň umožnit publiku být součástí rané fáze vývoje. V tomhle ohledu jsme krátkodobý cíl splnili; máme teď přes 200 hodnoticích formulářů, které budeme podrobně procházet a rozebírat, a také jistotu, že se můžeme posunout do druhé fáze projektu. V listopadu nás už čeká plnohodnotná inscenace v Tokiu. Potom se budeme snažit uvést britskou produkci začátkem příštího jara a následně se podívat na další možnosti licencování.

Obecněji doufáme, že jsme ukázali, jak zásadní je při vývoji nového muzikálu dát publiku příležitost vyjádřit svůj názor. Arts Council k nám v rámci tohoto projektu přistupovali neuvěřitelně laskavě a štědře – existují prostředky na podporu nové tvorby a umění. Snad to inspiruje další nové autory, aby svou práci dostali ven mezi lidi. Jde to!“

Z čeho pramení vaše láska k divadlu? Kdo vás inspiruje?

„Tady si nejsem úplně jistý, jak odpovědět. V životě jsem vždycky šel rovnou dopředu. (Dokonce jsem se narodil o dva měsíce dřív, než se čekalo.) Když se podíváte na největší průkopníky divadla, zjistíte, že to byli lidé, kteří se nebáli riskovat. V dnešní ekonomické situaci není tolik těch, kdo jsou ochotní riskovat, ale pořád vzniká a rozvíjí se obrovské množství talentu. To mě motivuje tvořit. Ať už jako herec, autor nebo producent – je skvělé vidět, jak se tvrdá práce všech nějakým způsobem zhmotní. Inspiruje mě každý, kdo je ochotný se mnou sdílet a spolupracovat. Přichází nová generace divadelních vizionářů a je vzrušující být toho součástí.“

Pověsil jste kariéru performera na hřebík?

„Hodně lidí se mě na to ptá – a myslím, slečno Hardyová, že víte, že odpověď je ne. Nedokázal bych si představit, že už nikdy nebudu zpívat ani vystupovat. Je to moje největší vášeň a pohání všechny ostatní projekty, do kterých se pouštím. Pravda je, že miluju divadlo. Všechno na něm. Mám to štěstí, že mám příležitost něco změnit, zanechat vlastní stopu – a to je příležitost, kterou rozhodně nechci promarnit.“

Více o Stuartu Matthewovi Priceovi najdete na jeho webových stránkách.