ROZHOVOR: Mared Lewis

Sarah Day rozmlouvá s Mared Lewis, která právě exceluje v rámci britského turné inscenace Miliardové dítě.

Jaké bylo vaše úplně první představení v dětství a co vás vlastně přivedlo k divadlu?

Mým debutem byla besídka v mateřské škole, kde jsem hrála velikonočního zajíčka na cestě za kamarády, kterým nesl vajíčka. Nikdy na to nezapomenu – poprvé jsem na jevišti se svými nejlepšími kamarády zpívala, tančila i hrála a zároveň vyprávěla příběh. Tam se zrodila má láska k jevišti, kterou pak dál rozvíjela moje babička. Povzbuzovala mě ke společnému zpěvu, učila mě vícehlasy, sedávala se mnou u klavíru a byla mi obrovskou oporou v mém snu věnovat se herectví profesionálně.

Gratulujeme k roli v ‚Miliardovém dítěti‘! Přibližte nám trochu toto představení a vaši postavu.

Působím zde jako „onstage swing“ a podstudie.  Kryji celkem devět různých postav, což je skvělá výzva, která mě udržuje v neustálém střehu. Když zrovna nezaskakuji za konkrétní roli, jsem součástí ansámblu.

Jaké to je pracovat na show uprostřed pandemie – myslím tím konkurzy a zkoušení? Musela jste překonávat nějaké překážky?

Měli jsme to štěstí, že jsme díky této produkci udrželi divadlo při životě, protože jsme dělali speciální „drive-in“ verzi turné na parkovištích.

Každý den jsme přejížděli na nové místo a hráli pro moře aut. Diváci si naladili rádio na náš zvukový systém a sledovali představení naživo z pohodlí svých vozů.

V době, kdy pandemie propukla, jsme byli s Miliardovým dítětem uprostřed britského turné a neměli jsme za sebou ani polovinu plánovaných štací. Možnost hrát i během lockdownu pro mě byla obrovským darem.

Byl to neuvěřitelný, bláznivý a nezapomenutelný zážitek. V té době bylo prostě ÚŽASNÉ moci dál dělat to, co miluji.

Jaký je váš proces, když se vpravujete do role? 

V této konkrétní show hraji většinou dvanáctiletého školáka, takže si musím hlídat, abych měla dostatek energie pro autentický výkon. Klíčem je poctivá hlasová a fyzická rozcvička – zvláště při našem tempu dvou představení denně.

Proč je pro vás divadlo tak důležité?

Cítit energii a reakce živého publika je pro herce opojný pocit – a o to víc, když jde o dětské diváky, kteří se upřímně a hlasitě smějí. Mít děti takto „v hrsti“ a bavit je, je ta nejkrásnější odměna.

Lockdowny a omezení jsou téměř za námi – jak jste si během nich udržovala kreativitu?

Během lockdownu jsem přes Zoom vedla každodenní workshopy pro taneční a dramatické školy po celé zemi. Díky tomu jsem zůstala v kontaktu se svým oborem a byla jsem neustále aktivní.

Podělte se s námi o nějakou nejlepší nebo nejvtipnější historku z jeviště.

Hrála jsem v muzikálu ‚Dames At Sea‘. V titulním čísle používal jeden z kolegů jako rekvizitu mop. Jenže hlavice mopu se uvolnila a vyletěla přímo mezi diváky, kde málem někoho zasáhla. Díky bohu to dopadlo dobře a on pak hrdinně pokračoval v čísle s pouhou tyčí v ruce.

A to všechno ve chvíli, kdy jsme museli dál zpívat a tančit!

Kdyby byl váš život divadelní hrou, jak by se jmenovala a proč?

Live in Living Colour (Život v barvách).  Snažím se brát každý den tak, jak přichází, vnímat ho jako nový začátek a včerejší starosti nechat za hlavou.

Můj oblíbený text z jedné písně zní: „Musíš každé ráno vstát s úsměvem na tváři a ukázat světu všechnu lásku ve svém srdci.“

A přesně kvůli všem těm barvám a radosti, které život přináší, věřím, že by to byl „Život v barvách“.

Pro začínající herce, kteří právě absolvovali, to byl velmi náročný rok. Co byste čerstvým absolventům poradila?

Nenechte pandemii, aby ovlivnila vaši vášeň. Během studia jsme do toho dali VŠECHNU energii a tohle nás nesmí zastavit. Naše branže je věčná a tohle malé zaškobrtnutí nás nesmí připravit o soustředění a odhodlání. Nevzdávejte to!

Nakonec (aniž byste příliš prozrazovala), proč by se komunita British Theatre měla přijít na ‚Miliardové dítě‘ podívat?

Protože je to zábavné, milé, zvedne vám to náladu a zaručeně se od srdce zasmějete!

REZERVOVAT VSTUPENKY NA MILIARDOVÉ DÍTĚ