RECENZE: Antigona, Mercury Theatre Colchester ✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Antigony v divadle The Mercury Theatre v Colchesteru.

Adeola Yemitana a soubor inscenace Antigona. Foto: Pamela Raith Antigona

The Mercury Theatre, Colchester

6. října 2021

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Adaptace klasického Sofoklova dramatu z pera Merlynn Tong vytrhává příběh z historie a s obrovskou silou podtrhuje jeho současnou relevanci. Vzpoura proti autoritě, společnost vzpamatovávající se z války, tyranský vládce, který nepřipouští žádné protiargumenty, a truchlící sestra odhodlaná uctít památku obou svých padlých bratrů – to vše jsou témata, se kterými se v dnešních zprávách setkáváme až příliš často. Režisérka Dawn Walton má o textu naprosto jasnou představu, kterou na scéně oživuje betonový, strohý design Simona Kennyho a skvělé herecké výkony. I když mi inscenace jako celek přišla spíše zajímavá než pohlcující, samotná polemika tvoří teprve středobod scény.

Joseph Payne a Wendy Kweh v Antigoně. Foto: Pamela Raith

Je až s podivem, že role Antigony je pro Adeolu Yemitan profesionálním debutem. Je to vášnivá, energická hrdinka, která zajímavým způsobem dává vyniknout i naivitě svých činů. Úplně jsem jí věřil, že nedomyslela skutečné následky svého plánu. Skvěle jí sekunduje Joseph Payne v roli Haimóna, který Antigonu miluje a zoufale se snaží přesvědčit svou matku, aby zrušila rozsudek smrti, až se nakonec sám obětuje. Obsazení ženy do role Kreonta je efektní – „Jsem první žena, která kdy dosáhla tohoto postavení“ – nicméně Wendy Kweh by podle mého názoru slušelo více z oné „Železné lady“, aby byla skutečně tyranskou panovnicí, ačkoliv její závěrečný žal je naprosto přesvědčivý. V roli Ismény se představila Francesca Amewudah-Rivers, která velkou část svého textu zpívala. Hudba Blasia Kavumy je sice krásná, ale z mého pohledu platí, že méně je někdy více; používá se až příliš a zbytečně zpomaluje tempo. Výborná Emma Dewhurst jako vševědoucí věštkyně Teiresiás se bohužel na scéně objevuje až v závěrečné části představení.

Emma Dewhurst v Antigoně. Foto: Pamela Raith

S délkou 80 minut bez přestávky si inscenace své tempo a rytmus teprve hledá, ale není pochyb o tom, že se jí to podaří. Soudě podle rázné debaty mezi školními skupinami, kterou jsem zaslechl ve foyer po premiéře, boduje tato produkce především v podněcování k diskuzi. Sám se v myšlenkách k určitým scénám vracím, což je jasným důkazem pozitivního dopadu.

V Mercury Theatre Colchester do 16. října