Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Dorian, The Wardrobe Theatre Bristol ✭✭✭

Publikováno

Od

pauldavies

Share

Paul T Davies recenzuje hru Dorian autorů Phoebe Éclair-Powell a Owena Horsleyho, uváděnou v divadle Wardrobe Theatre v Bristolu.

Dorian

The Wardrobe Theatre, Bristol

3. června 2023

3 hvězdičky

V rámci festivalu prací absolventů režie na Bristol Old Vic byla uvedena hra Phoebe Éclair-Powell a Owena Horsleyho, která až příliš okatě paralelizuje pád a soudní proces Oscara Wildea s osudem hlavní postavy jeho slavného románu Obraz Doriana Graye. Pokud je vám, jako většině divadelních nadšenců, osud Wildea i Doriana dopředu znám, postrádá inscenace dramatický tah a ke svému vyústění se spíše jen zvolna sune. Jde o značně nihilistický kus, kde expozici obstarávají tři postavy, a režisérka Phoebe Kemp možná nevyužila dostatek času k plnému prozkoumání emocionální hloubky textu. Na druhou stranu díky tomu představení svižně utíká a opírá se o tři silné herecké výkony, které si podmaní diváky.

Tommy Belshaw je v roli Doriana vynikající; jeho rostoucí arogance a pocit nezranitelnosti prostupují celým sálem. Dorian nevyužívá své schopnosti k ničemu dobrému a je to v podstatě nesympatická, jednorozměrná postava, ale Belshaw se s touto výzvou popasoval skvěle. Gaia Ashwood se bravurně zhostila několika rolí, zejména pak Sybil Vaneové, a Che Tligui je neméně dobrý, především jako empatický Robbie Ross, jehož loajalitu Wilde podrobuje zkoušce téměř až do úplného konce. Herci při přechodu k vyprávění obou dějových linií využívají masky, což mi přišlo poněkud nadbytečné, protože jejich herecké schopnosti jsou dostatečně silné na to, aby mezi jednotlivými rolemi vytvořili jasný rozdíl.

Scéna Abigail Manardové ladí s režií; je funkční, mobilní a díky kolečkům umožňuje v rámci proměn dynamickou choreografii. Samotný portrét však postrádal jakékoli konkrétní ztvárnění – tvořil ho pouze rám se žárovkami, což je sice sympatické mrknutí směrem k divadelnímu světu a nastavené zrcadlo společnosti, ale divákovi to nedalo žádný pocit rozkladu nebo hlubšího obsahu. Přesto je energie režie a nasazení souboru zábavné, a vzhledem k tomu, že homofobie a předsudky, jimž postavy čelí, jsou bohužel stále aktuálními tématy, stojí tento kus za vidění a v publiku vyvolal silný ohlas.

WEBOVÉ STRÁNKY DIVADLA WARDROBE THEATRE

 

Sdílejte tento článek:

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS