RECENZE: Fat Jewels, Hope Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Josepha Skeltona Fat Jewels v hlavních rolích s Robertem Waltersem a Hughem Trainem v The Hope Theatre.

Fat Jewels

The Hope Theatre

11. července 2018

4 hvězdičky

Rezervujte zde

Tak tohle byl pro mě skutečně jedinečný divadelní zážitek! Do The Hope Theatre jsme dorazili právě v době, kdy se v pubu v přízemí promítal zápas Anglie proti Chorvatsku. Hospoda praskala ve švech, zatímco v sále jsme byli s partnerem jedinými diváky. „Chceme to představení i tak vidět?“ Inu, když už jsme vážili cestu, tak určitě – a herci byli připraveni hrát jen pro nás. Tím začal večer, v němž protagonisté podali naprosto bravurní výkon a představili napínavou a strhující produkci, která byla v dokonalé synergii s proměnlivou náladou fotbalového davu o patro níž!

Pat přichází k Dannymu domů na jakousi „terapii“ – systém her, které Danny vymyslel, aby se Pat dokázal vyrovnat se svou úzkostí a pocitem životní nedostatečnosti. Danny však skrývá své vlastní nejistoty; žije odloučeně od manželky i dítěte a stále se cítí zodpovědný za tragickou nehodu svého syna. Zároveň tají svou orientaci, chová hluboké city k mnohem mladšímu Patovi a skrze hry a maskulinní pózy se mu snaží přiblížit a vynutit si intimitu. Jeho tvrzení, že „tady jsi v bezpečí“, se ukáže jako naprosto lživé a Pat nakonec v návalu hněvu donutí Dannyho čelit kruté pravdě.

V komorním prostoru The Hope Theatre, a navíc jako jediné publikum, jsme si připadali, jako bychom byli přímo u někoho v obýváku. Napětí se dalo krájet. Robert Walters v roli Dannyho podává bezchybný výkon – ztvárňuje rozvrácenou maskulinitu uvízlou v pózách, které vyžaduje jeho společenská třída a finanční situace, a zároveň dokonale odhaluje Dannyho zranitelnost. Je to muž, který prostě jen touží po objetí a lásce. Hugh Train je coby naivní a příliš důvěřivý Pat vynikající. Postupně však nachází sílu jasně pojmenovat, co už je za hranou, i když má naivní naději, že mu vydírání Dannyho přinese šanci na „normální“ život. Bylo osvěžující vidět postavy z nižších vrstev vykreslené tak autenticky; toto prostředí je napsáno srdcem, nikoliv s odstupem.

Scénář Josepha Skeltona plynule přechází od přátelství do temnějších vod touhy a zranitelnosti. Měl jsem pocit, že pozadí příběhu by sneslo ještě trochu rozpracovat – stále mi není úplně jasné, jak tato „terapie“ vznikla, a Pat se až příliš rychle změní z technologického analfabeta v někoho, kdo se suverénně orientuje v mobilním telefonu. Přesto je zde přítomno neustálé pnutí, které nejlépe symbolizuje rvačka ve spacáku (při níž se o herce vyloženě bojíte, jak padají na zem v těsné blízkosti sedadel), jež krásně graduje a v závěru přináší tón naděje. Vynikající inscenace v režii Lukea Daviese by si rozhodně zasloužila početnější publikum. To, jak se herci popasovali s touto unikátní výzvou, je pro mě esencí toho, o čem by mělo být divadlo. Vřele doporučuji.

Uváděno do 21. července 2018

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA FAT JEWELS