RECENZE: L*dyL*ke, Colchester Arts Centre v rámci Colchester Fringe ✭✭✭✭

Hostující kritik Noah Pantano hodnotí představení L*dyL*ke v Colchester Arts Centre v rámci festivalu Colchester Fringe.

L*dyL*ke

Colchester Arts Centre, Colchester Fringe

4 hvězdičky

Webové stránky Colchester Fringe

Dramatické. Plynulé. Odhodlané. Pochybuji, že by dnes večer někdo odcházel z divadla s pocitem, že tanečníci ze souboru TOBYmoves jsou něčím jiným než naprostými mistry svého řemesla. Choreografie, kterou vytvořila Katy Higgins ve spolupráci s dalšími třemi tanečníky (Hayley Russell, Jonathon Prestney a Lindsey Woods), byla provedena téměř dokonale. Taneční projev se pohyboval někde na pomezí berlínského klubového večera, avantgardní módní přehlídky a moderních tanečních sekvencí ve stylu souboru Punchdrunk. Úvodní číslo, které postupně gradovalo z opakujících se pohybů do stále větší intenzity, působilo jako vystřižené z opery Roberta Wilsona. Ale i přes veškerou chválu by L*dyl*ke potřebovalo silnější dramaturgickou oporu, aby mohlo svá témata prozkoumat hlouběji. Měl jsem pocit, jako by inscenace nešla dostatečně daleko v tematice genderové identity a mezí heteronormativní společnosti. S náznaky geniality, zejména v kousavém sólu Katy Higgins a děsivě podvratném čísle na píseň „She's A Lady“ od Toma Jonese, není pochyb o tom, že základ je pevný. Choreografie L*dyl*ke má sice říz, ale člověk se nemůže zbavit pocitu, že si schovávají závěrečný úder pro sebe. Možná je to jen osobní preference, ale optimismus ohledně zkoumání genderu působil poněkud prázdně bez hlubšího vhledu do toho, jak genderové binárnosti traumatizují tělo. Tato kritika však vlastně jen ukazuje, jak moc jsme chtěli víc, než krátká stopáž dovolila. Přesto by na sebe tanečníci měli být za tak skvělý výkon hrdí a milerád bych zhlédl delší a ucelenější verzi tohoto díla. Těším se na další vývoj tohoto kusu i na cokoli, čím nás TOBYmoves potěší příště.