RECENZE: Play Something, Lakeside Theatre ✭✭✭✭

Play Something

Lakeside Theatre, Essex University

25. dubna 2017

4 hvězdy

Inscenace Play Something se nyní hraje v Drayton Arms Theatre až do 22. září 2018. Rezervujte zde

Jaký je soundtrack vašeho života?

Která píseň vám nejvíce připomíná dospívání, školu, první práci a samozřejmě vaši životní lásku?

Pro mě je to ‚The Way You Look Tonight‘ od Fieldse a Kerna. Kdykoli ji slyším, ať jsem kdekoli, okamžitě se vracím do okamžiku, kdy jsme s manželkou tančili na pláži v Norfolku v naprostém lijáku.

Přesně na tomto základě stojí nová hra Paula T. Daviese s názvem Play Something. Je to elegantní a úžasně rozmarný způsob, jak skrze písně jejich minulosti vyprávět příběh dvou gayů od chvíle, kdy se poprvé setkali, až po den, kdy se jejich cesty rozdělily.

Obsazení inscenace Play Something

Ústřední dvojicí jsou M a F – možná až příliš anonymní označení pro dva lidi, které se chystáme poznat velmi intimně, ale pro Daviese je to funkční rámec k prozkoumání různých překážek, které tito muži museli překonat, aby nakonec našli lásku.

Zatímco otevřený a sebevědomý F se zamiluje po uši velmi rychle, M musí nejprve porazit své vnitřní démony. Hra nám tak předkládá intenzivní, téměř klaustrofobní sondu do života člověka, který se bojí vyjít s pravdou ven.

S první částí hry je pro diváky obtížnější se sžít, protože sledujeme vztah v jeho komplikovaných začátcích. M zpočátku nepůsobí jako ideální partner, a tak si říkáte, proč ho F prostě nenechá být. Jak se ale jejich vztah vyvíjí, fasáda se pomalu hroutí a nabízí nám dojemnou šanci vidět M v jeho nejzranitelnější podobě.

Herci Jacko Pook a Ben Maytham v rolích mladších verzí M a F hrají na citovou strunu s velkým nasazením. S lehkostí procházejí emočními vrcholy i pády a skvěle připravují půdu pro druhou polovinu představení.

Té se ujímají starší M a F v podání Matta Bradburyho a Shanea Whitwortha, kteří podávají další dva skvělé výkony.

Setkávají se po letech a protože jiskra stále nevyhasla, snaží se navázat tam, kde kdysi skončili. Je to nezastřeně sentimentální – představte si, že by Richard Curtis natočil film s queer tematikou – ale díky nakažlivému šarmu Bradburyho a Whitwortha je to naprosto kouzelné.

Tento ‚remix‘ starší produkce byl znovu oživen s cílem uvést jej v létě na festivalu v Edinburghu. Poté, co jsem viděl obě verze, musím říct, že krátká pauza hře prospěla, a co je nejdůležitější, prospěla i samotným hercům.

Je to svižná, vtipná a emotivní jízda s parádní muzikou k tomu – a od života (ani od divadla) si víc přát nemůžete.

Fotografie: Ethan Noel Miller