RECENZE: The Outside Dog (V rámci cyklu Talking Heads), BBC iPlayer ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Alana Bennetta Pes venku z cyklu Mluvící hlavy na BBC iPlayer, ve které exceluje Rochenda Sandall.

Rochenda Sandall ve hře Pes venku (The Outside Dog).

K dispozici ke zhlédnutí na BBC iPlayer.

4 hvězdičky

Pustit si nyní

Pokud u monologů z cyklu Mluvící hlavy pozorně posloucháte, často v ulicích, do kterých postavy shlížejí, uslyšíte štěkat psa. Většina z hrdinů má o těchto „pouličních vořeších“ nevalné mínění, ale nejblíže k tomu, aby se pes stal součástí domácnosti, má Tina. Tu však Marjory upřímně nenávidí a trvá na tom, aby ji její manžel Stuart držel venku. Stuarta je jediný, kdo fenu miluje, zatímco Marjoryin režim úklidu hraničí s chorobnou posedlostí čistotou. Stuart začne brát Tinu na dlouhé noční procházky, po návratu dává šaty rovnou do pračky a do postele chodí nahý. To vše se děje v době, kdy v jejich okolí dochází k vraždám žen, a netrvá dlouho, než Stuarta zatkne policie.

Jde o jeden z nejtemnějších kousků Bennettovy série. Marjory si postupně skládá mozaiku Stuartovy viny, když při příležitostném úklidu venkovní boudy najde jeho zkrvavené oblečení. Postupně vidíme, v jaké pasti se ocitla – není to jen její obsese úklidem, ale i samotné manželství. Když je Stuart shledán nevinným, Marjory je příliš vyděšená, než aby cokoli řekla. Ve chvíli, kdy se pes nastěhuje přímo do ložnice, cítíme, že její osud je zpečetěn. Rochenda Sandall je v roli Marjory vynikající; není to zrovna sympatická žena, ale její vnitřní řád je to jediné, co ji drží nad vodou. Děs v jejích očích a prosebné pohledy do kamery dělají z tohoto kusu velmi zneklidňující zážitek. Sandall dokonale vystihuje složitost postavy – měli bychom se na ni zlobit za skrývání důkazů, ale místo toho ji podvědomě prosíme, aby z toho vězení konečně utekla.

Režisérka Nadia Fall sází na střídmé drama, které působí téměř jako zpověď, v níž Marjoryina vina a úzkost hovoří samy za sebe. Je zajímavé, o kolik temnější byla druhá řada Mluvících hlav (do které tento díl původně patřil) oproti té první o deset let dříve. Není to sice vždy lehké sledování, ale tyto nové verze nabízejí herecké výkony té nejvyšší úrovně a je osvěžující vidět dlouhé scény, které mají čas se plně rozvinout.

Přečtěte si naši recenzi na Obyčejnou ženu, recenzi na Svatyni, recenzi na Vzhůru do boje a recenzi na Její velkou šanci.