RECENZE: Muzikál Flashdance, britské turné ✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje muzikál Flashdance a dochází k závěru, že divadelní adaptace kultovního filmu z osmdesátých let sice hýří efekty, ale postrádá hlubší obsah.

Joanne Clifton jako Alex Owensová v muzikálu Flashdance The Musical

Turné po Británii

3 hvězdičky

Rozpis britského turné Flashdance Když jsem vyrůstal, nástup stanice MTV způsobil, že jedno léto naprosto ovládly dva filmy, a to především díky doprovodným hudebním videoklipům. Těmi filmy byly Footloose a Flashdance. Soundtracky k oběma snímkům jim v průběhu let nepochybně zajistily kultovní status a vedly k tomu, že se oba dočkaly adaptace v podobě velkých muzikálových produkcí. Mé názory na Footloose jsou již známy, ale jak si vede Flashdance nyní, když brázdí britská divadla?

Odpověď zní: nic moc.

Ben Adams a soubor muzikálu Flashdance. Foto: Brian Hartley

Joanne Clifton vystihla elán a drajv Alex Owensové naprosto přesně. Flashdance je její příběh, ale celé to působí poněkud povrchně, za což může slabý scénář. Ben Adams je dobrý jako Nick Hurley, rozkročený mezi závazky k rodinné firmě a blahem svých zaměstnanců. Měl by však zapracovat na dikci, kvůli níž zanikla řada textů písní. Opory mají v úžasných výkonech Carol Ball (Hannah), Rikkiho Chamberlaina (Harry), Matta Concannona (CC), Hollie-Ann Lowe (Gloria), Sii Daudy (Kiki) a Demmileigh Foster (Tess). Zbytek souboru do toho dává 110 % a jejich nasazení nelze nic vytknout. Právě oni jsou hlavním důvodem, proč toto představení získalo tři hvězdičky.

Joanne Clifton a soubor muzikálu Flashdance

Zazní většina velkých hitů z filmu, jako jsou Maniac, Manhunt nebo What A Feeling, doplněná o další pecky z osmdesátek, které pohánějí energická čísla. To však nestačí k záchraně odfláknutého scénáře a emocí prostého dojmu, který materiál vyvolává. Není to vina herců, ale na samotném materiálu je třeba ještě hodně zapracovat a v tomto směru neexistují žádné zkratky. Výsledkem je série skvělých produkčních čísel, při kterých se diváci chtějí bavit, ale chybí jim funkční představení, které by je podrželo.

Režisérka Hannah Chiswick dělá, co může, ale materiál ji opět sráží vaz. Scéna od Takise je zbytečně překombinovaná. Je neuvěřitelně přeplácaná a v neustálém pohybu, ale samotné přesuny, které z velké části zajišťují herci, jsou příliš složité a odvádějí pozornost od samotné show. Víte, co se říká: „méně je někdy více“, a v tomto případě to platí stoprocentně.

Tom Hedley, Robert Cary a Robbie Roth by si měli vzít z této produkce ponaučení a začít v podstatě znovu. Je zapotřebí více hloubky a srdce, aby dílo odpovídalo nespoutané energii oněch skvělých hudebních čísel.

ZJISTĚTE VÍCE O BRITSKÉM TURNÉ MUZIKÁLU FLASHDANCE