RECENZE: Lipstick, Southwark Playhouse ✭✭✭✭

Sophie Adnitt recenzuje Lipstick, hru autorky Lily Shahmoon, která se právě hraje v Southwark Playhouse.

Helen Aluko (Jordan) a April Hughes (Tommy) ve hře Lipstick. Foto: Lidia Crisafulli Lipstick

Southwark Playhouse

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Tommy a Jordan jsou dva šestnáctiletí kluci, jejichž mysl zaměstnávají blížící se maturity, školní výlety, holky a Tommyho záliba v nanášení výrazné červené rtěnky v soukromí jeho pokoje – a to je jen začátek. Hra Lily Shahmoon Lipstick, uváděná v Southwark Playhouse, zkoumá témata genderu, sexuality i duševního zdraví, ovšem ve všech třech případech spíše zběžně. Inscenace se brání jasné definici ústředního tématu, což může místy působit poněkud neurčitě.

Helen Aluko (Jordan) a April Hughes (Tommy). Foto: Lidia Crisafulli

I přes tuto výhradu napsala Shahmoon velmi zdařilou hru. Jazyk a způsob mluvy dospívajících kluků jsou zachyceny věrně, humor je nenucený a přirozený a pramení z toho, jak trefně jsou některé repliky rozpoznatelné. Autorka mistrně využívá dospívající úzkost a hormonální dramata, přičemž dialogy jsou realistické a nesmírně vtipné. Shahmoon přesně ví, kdy děj posunout kupředu a kde se naopak zastavit, takže sedmdesátiminutové představení uteče jako voda. Občas sice některé scény balancují na hraně uvěřitelnosti (jen těžko se věří tomu, že by se dva šestnáctiletí tak snadno dostali do nočního klubu), ale to celkové síle zápletky nijak neubírá. Vyprávění zůstává až do konce překvapivé a vyhýbá se klišé, aniž by diváka poučovalo nebo se uchylovalo k laciné snaze šokovat.

Helen Aluko (Jordan). Foto: Lidia Crisafulli

Na jevišti se setkáváme pouze s Jordanem a Tommym, ale díky vynikajícímu zvukovému designu Charlieho Smithe kolem nich ožívá celý svět. Zvláště působivý je moment, kdy si Jordan nasazuje sluchátka, aby přehlušil hádku svých rodičů. Světelný design Alexe Lewera využívá komorní prostor scény „Little“ v Playhouse jako výhodu, nikoliv omezení, a vytěžuje z něj každý centimetr. Režie Eda Whitea udržuje děj po celou dobu přehledný a čistý, čímž předchází jakémukoliv zmatku na jinak kompaktním jevišti.

April Hughes jako Tommy. Foto: Lidia Crisafulli

Helen Aluko v roli navenek sebevědomého Jordana a April Hughes jako plachý, leč sebevědomý Tommy jsou obě mimořádné. Člověk velmi snadno zapomene, že tyto dva kluky ztvárňují ženy – jejich postoje, gesta, každé pokrčení rameny i pubertální chůze jsou naprosto přesné. Obě postavy jsou jasně vykreslené, mají své specifické rysy a návyky, a přitom si mezi sebou udržují přirozenou chemii, která se v průběhu kusu krásně rozvíjí.

Výsledkem je inscenace, která je nečekaně jemná a citlivá, i když s nepopiratelným nádechem temnoty pod povrchem. Lipstick je celkově velmi řemeslně zvládnutý divadelní kus, který v konkurenci obstojí. Hraje se v Southwark Playhouse do 28. března.