RECENZE: Random 7.37, Leeds Playhouse ✭✭✭✭

Jonathan Hall recenzuje hru Debbie Tucker Green s názvem Random 7.37, v níž exceluje Kiza Deen. Právě uvádí Leeds Playhouse.

Kiza Dean v inscenaci Random 7.37. Foto: Anthony Robling Random 7.37

Leeds Playhouse

4 hvězdy

REZERVOVAT VSTUPENKY

7:37 ráno; domácnost jako tisíce jiných ve městě – matka, otec, dcera a syn. Všichni se chystají na svůj den (kromě otce, který má směny). Skrze mozaiku všedních detailů se odvíjí jejich ráno: ptačí zpěv, připálená kaše, balíček chipsů Walkers, nepříjemní učitelé a kancelářská politika. Jenže tohle není jen tak obyčejný den. Čtyři hlasy, které tomuto dni vdechovaly život a detaily, se náhle změní ve tři.

Za jedenáct let od prvního uvedení hry Debbie Tucker Green, která zkoumá dopady násilí s nožem mezi mladými, tento problém nabral na intenzitě. Jen loni došlo k 16% nárůstu případů, což je nejvíce od roku 2011. Je to téma, které nikdy nemizí z hlavních zpráv, jak drasticky ukázala vražda Nedima Bilgina před pouhými několika dny. Je to také problém, vůči kterému mnozí z nás poněkud otupěli, což znamená, že hra jako tato je nejen aktuální, ale přímo nezbytná.

Příběh je prostý: obyčejnou rodinu rozervou následky vraždy jednoho z jejích členů. Všednost každodenních detailů najednou získává zdrcující a srdceryvný nádech – policejní boty na koberci, příliš sladký čaj, vůně v pokoji zavražděného chlapce. A pak jsou tu detaily, které už tak všední nejsou: popisy zranění a úsměv vyřezaný do tváře. Tucker Green velmi moudře klade více otázek, než kolik nabízí odpovědí – nikdy se nedozvíme, jak a proč přesně k činu došlo, nenabízí se žádná řešení. Jsme konfrontováni s krutou realitou události, s ochromujícími následky a s nesmyslností problému, u něhož máme často tendenci být vděční, že se netýká nás.

Kiza Dean v inscenaci Random 7.37 v divadle Leeds Playhouse. Foto: Anthony Robling

Rodina ožívá v mrzuté, vtipné, hněvivé i bolestné kráse díky Kize Deen, která mistrně přepíná mezi rolí dcery, matky, syna a otce. Tímto emocionálním kaleidoskopem ji s maximální precizností provází režisér Gbolahan Obisesan.

Hra není dlouhá, trvá necelou hodinu – přesně tak akorát, aby zasadila emocionální úder, nastolila řadu otázek a přitom neztratila na intenzitě, přičemž diváka nechává napospas jeho vlastním myšlenkám a reakcím. Představení se hraje v bloku s další skvělou inscenací „Kes“, což dává divákům možnost zhlédnout dva kusy během jednoho večera v jednom prostoru. Jde o neotřelé a vítané využití „Pop-up Space“ v Leeds Playhouse, což je osvěžující koncept, který by bylo dobré zachovat i po znovuotevření zrekonstruovaných prostor.

Mezi mnoha přívlastky, kterými lze Random 7.37 popsat, je tím nejsilnějším slovo „nezbytný“. Turné tohoto představení po městských školách by doufejme mohlo rozproudit debatu mezi těmi, kteří mají k těmto problémům nejblíže.

Do 16. února 2019

REZERVOVAT VSTUPENKY NA RANDOM 7.37 V LEEDS PLAYHOUSE