RECENZE: Stephanie J. Block a Seth Rudetsky, online ✭✭✭✭✭

Julian Eaves hodnotí vystoupení Stephanie J. Block se Sethem Rudetskym v rámci on-line série Seth Concert Series.

Stephanie J. Block The Seth Concert Series se Stephanie J. Block On-line 5 hvězdiček Další katastrofální technický výpadek – z nichž se pomalu stává tradice – zahájil nejnovější díl fascinujících a srdečných komorních kabaretních talk show Setha Rudetského. Úkol překonat tuto překážku tentokrát připadl držitelce ceny Tony, herečce se stříbrným hlasem, Stephanie J. Block. Tuto nepříjemnost však hravě přeskočila s neuvěřitelně vášnivým podáním písně „Being Alive“ (jak příhodné pro tyto covidové dny), přičemž další kousky od Stephena Sondheima měly ještě následovat. Stephanie, která se připojila z Cape Cod ve státě Massachusetts a zvolila decentní „yankeeskou“ černou s vyšším límcem, se okamžitě naladila na Sethovo strhující tempo a pustila se do debaty o tom, co dělá hlas dobrým: to je další – neméně náročná – tradice tohoto pořadu.  Proč?  Protože i když máte to štěstí a narodíte se s fenomenálním hlasovým fondem, musíte se o něj starat, jinak bude vaše kariéra velmi krátká.  Krátká ukázka ve stylu Julie Andrews v „Supercalifragilisticexpialidocious“ nás o této pravdě okamžitě přesvědčila – Block dokáže svůj hlas přizpůsobit jakémukoli zvuku. Píseň „Part of That World“, kouzelná „chci“ (I want) píseň Alana Menkena a Howarda Ashmana z Disneyho „Malé mořské víly“, nás uvedla do dalšího momentu: aktuálního koronavirového průzkumu, který se hezky propojil s věčným příběhem boje, odhodlání a odvahy. To jsou témata, která se prolínají dlouhým seznamem rolí, jež má Steph na kontě na své cestě na vrchol.  Ale jejím největším tajemstvím je její vokální „belt“, kterému dala dostatek prostoru vyniknout v písni „Don’t Rain On My Parade“ Jerryho Hermana. A její komediální vyprávění je k nezaplacení: historka o taseru, který se pokusila vzít s sebou do letadla (což je federální zločin)... to se jednou musí zfilmovat!  Až příliš jasně vidíme, že mezi nablýskaným šoubyznysem a drsnými ulicemi USA, světem, před nímž vás hvězdná sláva nemusí nutně ochránit, je ve skutečnosti jen velmi tenká hranice.  Takové přešlapy se sice mohou stát i dospělým, ale my chceme, aby si z nich ostatní vzali ponaučení: „Children Will Listen“ ze Sondheimova muzikálu „Into The Woods“ posloužila jako dospělý komentář k tomuto hříchu impulzivnosti, v němž se její hlas třpytil všemi barvami duhy. Poté jsme se dočkali skutečné hudební romance, příběhu o tom, jak se dala dohromady se svým kolegou z muzikálu „Wicked“, Sebastianem Arcelusem.  Bylo to opravdu dojemné vyprávění, doplněné skvělou historkou o zásnubním prstenu.  Píseň „Unexpected Song“ z Lloyd-Webberova a Blackova cyklu „Song and Dance“ následovala, aby nechala tyto diamanty pořádně zazářit.  Poté jsme nahlédli do „Pirate Queen“ od Schönberga a Boublila, kusu, který u kritiky i diváků nezpůsobil zrovna vlnu nadšení, ale v každé show na Broadwayi se vždycky najde něco dobrého. A my to dostali: píseň „Woman“, která je v jejím podání ohromující hymnou (ne nadarmo ji Seth uvedl jako skvělý konkurzní kousek!). Odtud je to jen skok (v každém smyslu) k muzikálu „Falsettos“ (William Finn) a nejlepšímu číslu „I’m Breaking Down“, které bylo oživeno občasnou aktuální improvizací.  A pokud se TOTO vystoupení nesetkalo s bouřlivým potleskem v obývacích pokojích diváků, byl bych velmi překvapen.  Byla to naprostá pecka.  A pak přišel čas na vítěze týdenní soutěže, dalších úžasných 60 sekund magie (z muzikálu „Wicked“).  Amerika má tolik talentů, na které se dá narazit, tolik srdce, což v hudebním divadle slyšíme jako nikde jinde. Ale když slyšíte TAK známou píseň jako „Over The Rainbow“ od Arlena a Harburga a slyšíte, jak skvěle ji zpěvačka uzpůsobila svému hlasu a sama pro sebe objevila příběh, který v ní chce vyprávět, pak začnete chápat, o čem tato umělecká forma vlastně je. A přesně to nám Block vzápětí předvedla.  Bylo to nezapomenutelné provedení, které nás plynule dovedlo k odkazu Stephena Schwartze a velkolepému (polo)finále „The Wizard And I“.  Takhle nás ale nenechali odejít a Steph plynule přešla k „The Way of Love“ od Dievala a Stillmana z „The Cher Show“... další skvělý hlas v jejím repertoáru (díky bělicím páskům Crest... další skvělá historka!). To byla cesta, která nás dovedla k písni „Believe“ s textem od Cher a příspěvky od doslova půl tuctu dalších autorů (u nichž by člověka zajímalo, jak si dělí tantiémy).  Je to velmi milá píseň, zde zazpívaná skvěle.  Stejně jako všechna čísla v dalším dílu této série, který tentokrát skončil nesmírně citlivou „We Can Be Kind“ od Nancy LaMott (jsem si jistý, že ji napsal její manžel David Friedman).  Za její kariérou stojí také hrdinský příběh a je dobré si ho připomínat.  Díky Sethovi a Stephanie, že nám připomněli to důležité v životě.  Potřebujeme slyšet nejen tuto hudbu, ale i příběhy, které se za ní skrývají.  Tak jen tak dál! WEBOVÉ STRÁNKY SETHA RUDETSKÉHO Přečtěte si naši recenzi Norm Lewis Přečtěte si naši recenzi Megan Hilty Přečtěte si naši recenzi Audra McDonald Přečtěte si naši recenzi Cheyenne Jackson Přečtěte si naši recenzi Liz Callaway