RECENZE: Titanic, Charing Cross Theatre ✭✭✭✭✭

Obsazení muzikálu Titanic

Divadlo Charing Cross Theatre

7. června 2017

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky | Více informací

„V každém věku se lidstvo pokouší stvořit velkolepá díla, která jsou zároveň úchvatná i nemožná…“

Hudební divadlo funguje nejlépe tehdy, když vás jako diváky dokáže přimět uvěřit neuvěřitelnému, sledovat a naslouchat s úžasem a nechat vás odejít do nočních ulic s pocitem vnitřní proměny.

Muzikál Titanic, který momentálně uvádí londýnské divadlo Charing Cross Theatre s hudbou a texty Mauryho Yestona a scénářem Petera Stonea, je přesně takovým kusem. Pochybuji, že existuje někdo, kdo by neznal příběh Titanicu, takže žádné velké dějové šoky nečekejte. Yestonovi a Stoneovi se však podařilo přimět diváky upřímně uvěřit tomu, že cestující ani posádka si ani na vteřinu nepřipouštěli, že by se loď mohla potopit. Je to v jádru jednoduchý předpoklad, ale v kombinaci se vším, co o Titanicu víte, dostáváte šanci pohlédnout na tuto epickou tragédii novýma očima.

Sion Lloyd jako architekt Titanicu Thomas Andrews.

Od prvních tónů Titanicu na vás dýchne pocit úžasu a respektu, který pociťují všichni ti, kteří se chystají na palubu. V jejich myslích zkrátka neexistuje možnost, že by se něco mohlo pokazit. Pro každého pasažéra i člena posádky má loď zvláštní význam – ať už jde o zvýšení společenského postavení, nebo o bránu k novému životu v Americe. Je to opojná podívaná, kterou dokonale podtrhuje Yestonova skvostná hudba. Kombinace durových a mollových akordů vytváří pocit majestátnosti i předtuchy. Jeden po druhém se naloďují a zahajují cestu, která pro téměř všechny skončí smrtí.

Režisér Thom Southerland a choreografka Cressida Carre dokázali zmenšit měřítko této tragédie a vytvořili ten největší muzikál, jaký kdy v komorním prostředí divadla pro 300 diváků uvidíte. Nelze se nechat nestrhnout nadšením těch, kteří se na začátku představení naloďují. Podobně jako obří turbíny Titanicu se i show postupně rozjíždí a těsně před koncem prvního dějství téměř neznatelně zvolňuje, aby v druhé části umožnila nahlédnout na lidské reakce na probíhající události. Nesmírně talentovaný dvacetičlenný soubor, možná jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl, vdechuje život duším těch, kteří přežili, i těch, kteří zahynuli.

Poslíček v podání Luka George

Tato inscenace funguje proto, že tvůrčí tým a herecké obsazení jsou v dokonalém souladu. Herci patří k absolutní špičce hudebního divadla a tvůrci jim připravili prostor, v němž mohou vyprávět příběh s obrovským emocionálním dopadem. Dokazují, že je naprosto možné odvyprávět epický příběh i bez monstrózních kulis a přitom z diváků vyždímat každou kapku emocí.

Z tolika momentů představení mi naskakovala husí kůže. Claire Machin jako ambiciózní Alice Beane, usmívající se po tanci s cestujícími z první třídy, nebo Luke George jako poslíček, jehož úžas vystřídá tiché smíření s osudem. James Gant coby steward Etches, který si zachovává klid a důstojnost, zatímco se svět kolem něj hroutí, i manželé Straussovi (Dudley Rogers a Judith Street), kteří ukazují vzájemnou lásku a životní moudrost. Niall Sheehy jako Barrett, který upřednostní jiného, Matthew Crowe jako radiotelegrafista Bride zpívající o svém dětství a o tom, jak se na loď dostal, a David Bardsley coby Ismay skákající do člunu s ženami a dětmi – ti všichni jsou prostě úžasní.

Niall Sheehy jako topič Barrett

Závěr prvního dějství vás naprosto pohltí svou melodickou tichostí. Rob Houchen jako námořník Fleet ve strážním koši zpívající píseň „No Moon“ je podmanivý a je to jedna z nejkrásnějších melodií, jakou můžete v muzikálu slyšet. Uvědomit si, že k potopení Titanicu stačily pouhé dvě hodiny a nešlo tomu zabránit, bylo drásavé. Sledovat, jak různí lidé na toto zjištění reagují, dělá z tohoto díla muzikál, který zkrátka musíte vidět.

Nové, bohaté orchestrace Iana Weinbergera jsou výjimečné. Jsou tak dokonale sladěny s hlasy v Yestonově partituře, že byste přísahali, že posloucháte orchestr čtyřikrát větší velikosti. Hudební režisérka Janna Cichonska a supervizor Mark Aspinall společně se zvukovým designérem Andrewem Johnsonem zvítězili na plné čáře. Hudba zněla velkolepě, každé slovo bylo srozumitelné a mrazivý zvuk nárazu do ledovce, ač nebyl ohlušující, stačil k tomu, aby mi z něj vstávaly vlasy na hrůzou na zátylku.

Podle mého názoru je Titanic momentálně nejlepším představením na West Endu. Každý milovník hudebního divadla by byl blázen, kdyby si nesehnal lístek. Titanic je dokonalým příkladem emocionálního dopadu, který dobrý muzikál může mít. Já osobně na něj vezmu další lidi a nemohu jej doporučit více.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA MUZIKÁL TITANIC

Alice (Claire Machin) a Edgar (Peter Prentice). Foto: Scott Rylander

Důstojníci na lodi Titanic. Foto: Scott Rylander

Sion Lloyd jako Andrews. Foto: Annabel Vere.

Niall Sheehy jako Barrett. Foto: Annabel Vere

Tři Katy – Victoria Serra, Scarlett Courtney a Jessica Paul. Foto: Annabel Vere

Rob Houchen jako Fleet. Foto: Annabel Vere

Philip Rham jako kapitán Smith. Foto: Annabel Vere