RECENZE: Two Come Home, Lakeside Theatre Essex ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Two Come Home, novou hru Joea Easona v Lakeside Theatre na Essexské univerzitě.

Two Come Home.

Lakeside Theatre, University of Essex.

1. března 2024

3 hvězdičky

Uvedení nového díla v premiéře s sebou často nese fakt, že inscenace ještě není zcela „hotová“; je to šance pro tvůrčí tým a soubor posoudit, co funguje a co vyžaduje další vývoj. To je rozhodně případ nové hry Joea Easona, v níž je toho sice mnoho k obdivu, ale i k dopracování. Příběh se odehrává v malém apalačském ex-hornickém městečku, kde se Evan snaží po návratu z vězení znovu vybudovat svůj život. Přitom se potýká s matkou alkoholičkou, dokud jeho samotnou existenci neohrozí návrat dospívající lásky Jimmyho a následně i Evanova násilnického otce. Eason otevřeně přiznává inspiraci dílem Traceyho Lettse, což je v textu patrné. S živou kapelou na scéně se člověk neubrání srovnání s nedávnou divadelní adaptací Zkrocené hory a scénář v tomto ohledu nabízí jen málo nového. Dějový oblouk je však jasný, místy velmi působivý a kus ožívá díky vynikajícím hereckým výkonům.

Sám Eason hraje Evana (a je také autorem hudby a vizuální podoby inscenace). Skvěle zachycuje vnitřní sevřenost postavy a jeho první setkání s Jimmym (vynikající Ben Maytham) dává hře ten pravý spád; napětí a vzájemná přitažlivost mezi nimi jsou ztvárněny bravurně. Svou láskou jsou spíše pronásledováni, než aby z ní měli radost. Jeho matka alkoholička Amy a násilnický otec Caleb působí poněkud stereotypně – takové postavy jsme viděli už mnohokrát. Nicméně mimořádné výkony Nicoly Goodchild a Jamese Burtona jim vdechují život a jasně vykreslují hrozbu pro jakékoli štěstí, které by si jejich syn mohl vybojovat. Za mě je nejméně propracovanou rolí policista Greg Wilson v podání režiséra Noaha Alfreda

Pantana; jeho touha po tom, co mají Evan s Jimmym, působí jako queer vrstva, která už je trošku navíc. Vkládá mu do úst repliky typu „Všichni v tomhle městě jsou zlomení“ a jeho naléhavé rady, aby Evan město opustil, připomínají postavy prošedivělých starších policistů z amerických bister.

Zpočátku mi přišlo, že kapela, která zajišťuje veškeré ruchy a doprovodnou hudbu, není dostatečně využitá. Pak ale těsně před přestávkou Eason spustí nádhernou píseň a díky podmanivému vokálu Jenny Saiz-Abo Henrikson do sebe všechny části hry skvěle zapadnou; tento prvek je silný a dojemný. Zapůsobilo na mě i to, že se děj nevyvíjí tak předvídatelně, jak by se dalo čekat. Je to silný gay milostný příběh v přesvědčivých kulisách, který u mladého LGBTQ+ publika nepochybně zabrnká na tu správnou notu. Po určitém proškrtání a přepsání, čehož si je soubor jistě vědom, bude tento kus na festivalovém okruhu slavit úspěchy.

Více informací naleznete na Two Come Home Play