RECENZE: Wine, Tristan Bates Theatre ✭✭✭

Wine - Tristan Bates Theatre. Foto: Valentino Blas Wine Tristan Bates Theatre

13. ledna 2018

3 hvězdičky

Měl jsem to štěstí, že jsem stihl předposlední představení této slibné nové hry Jacka Westa, který napsal i režíroval chytrý a vtipný kus s Joshuou Glenisterem a Harriet Clarke v hlavních rolích. Jde o prosté, ale milé setkání dvou bývalých milenců, kteří si mají hodně co říct.  Producenti Rob Hadden a Callum Hill přivedli tuto zajímavou novinku na scénu prostřednictvím Robovy společnosti LAGO Productions.  Téměř celý obsazení i tvůrčí tým jsou absolventy institutu LIPA a odvádějí velmi sympatickou práci.

Úvodní sekvence, beze slov, ale plná výmluvných gest, byla brilantním komediálním výstupem Glenistera, který o sobě prozradil tolik, aniž by vypustil jediné slovo.  Clarke sice nedostala na jevišti tolik prostoru a rovnováha hry se zdála být vždy nakloněna v jeho prospěch, ale to nevadilo.  Na scénu dorazila brzy a hned to začalo jiskřit: oba hrdinové jsou pohotoví, až břitce vtipní, a s chutí si vzájemně vraceli údery.  Slovní přestřelky byly oslnivé a svižné, což naznačuje, že West by mohl mít v psaní komedií velkou budoucnost.  Pokud tomu tak bude, bylo by zajímavé vidět, co by dokázal s o něco širší paletou postav: divák totiž neustále čekal, kdy se objeví někdo další, mimo jiné proto, že podobnost s konverzačními komediemi ve stylu Noëla Cowarda byla až příliš patrná.

I když se další postavy neobjevily, vystřídaly se alespoň nálady.  Rychle jsme se přesunuli k rozpravě o chybějícím článku jejich vztahu – vyvstala třetí, životně důležitá postava – a hra se najednou ocitla na území Albeeho dramatu „Kdo se bojí Virginie Woolfové“.  Atmosféra zhoustla.  Scéna působila, jako by ji postavy měly každou chvíli roztrhat emocemi.  To vytvořilo hluboký posun v ladění nyní už vážné a dospělé hry, posun, který však dialogy ne vždy úplně následovaly a při každé příležitosti sklouzávaly zpět k lehčím tónům.  Zatím není úplně jasné, k jakému žánru West tíhne nejvíce, ale v tomto oboru je relativním nováčkem a jistě mu potrvá, než si vyzkouší různé polohy.  Nepochybuji o tom, že chce být brán vážně, a v této hře bylo mnoho prvků, které nás k tomu vybízely, ale dojem, který ve mně přetrvává nejdéle, patří jeho dřívější komediální poloze. Tam mu humor seděl nejvíce, působil přirozeně, bez melodramatu a nejvíce lidsky.

Pokud vím, hra se zřejmě dočká rozšíření pro další uvedení na jiné scéně a sám West už pracuje na nových dílech.  Rozhodně si jeho příští počiny nenechte ujít.