RETRO ČTVRTEK: Hannah Lawson

V rámci tohoto Throwback Thursday jsme vyzpovídali Hannah Lawson, která se právě připravuje na své účinkování v muzikálu Hairspray v londýnském Coliseu.

Hannah Lawson: 1) Jaké bylo tvé úplně první představení v dětství a co tě vlastně přivedlo do divadelního světa?

Mým úplně prvním představením byla „Annie“. Směju se tomu, ale zahrát si Annie byl můj typický dětský sen a tuhle roli jsem dostala v rámci projektu divadelních zkušeností v Manchesteru. Upřímně řečeno, byl to pro mě zlomový okamžik – tehdy jsem si uvědomila, že se tomu chci věnovat profesionálně. Milovala jsem každou minutu a potkala jsem tam spoustu starších herců, kteří tehdy studovali na Pendleton College (kam jsem po střední škole nakonec zamířila i já) a připravovali se na zkoušky na herecké školy v Londýně.

2) Pro všechny v branži se věci hodně změnily. Pověz nám, jak ses zapojila do projektu „Spotlight on the Future“. Probíhal nějaký konkurz a v čem se případně lišil od tvých „běžných“ castingů? Byla to bláznivá doba, že? Snažila jsem se zůstat naladěná pozitivně a jsem nesmírně vděčná za úžasného producenta Adama Spiegela, který stojí za Hairspray. Teď už máme potvrzeno, že se v dubnu příštího roku vracíme do Colisea. K projektu „Spotlight on the Future“ jsem se dostala díky svému talentovanému kamarádovi Louisovi Rayneauovi, který tenhle projekt založil během lockdownu. Pozval několik profesionálů z oboru, aby se spojili s čerstvými absolventy, pro které uspořádal sérii videokonkurzů. Louis mě vždycky povzbuzoval a dal mi spoustu příležitostí, takže jsem neváhala a s radostí podpořila nadějné absolventy – a jako bonus jsem si mohla znovu vystoupit! Byl to skvělý zážitek a před pár týdny, při natáčení streamu „Spotlight on the Future“, jsem poznala spoustu milých a talentovaných lidí. Pokud vím, bude se to vysílat online od 6. do 9. listopadu! 3) Jak probíhaly zkoušky během pandemie? 

Zkoušení bylo v podstatě na nás. Takže jsem si musela vyhradit čas ve svém pracovním rozvrhu, abych si nazkoušela píseň a duet pro projekt Spotlight. Celé je to o plánování času a o tom, abych v sobě v téhle těžké době neztratila tu jiskru pro muzikálové divadlo. Lidé si potřebují vydělat a klasická práce od devíti do pěti vás může na konci dne vyčerpat tak, že už nemáte chuť cvičit. Já jsem si ale dávala pozor, abych si ve dnech volna našla aspoň hodinu na zpěv, a uvědomila si, jak moc mi vystupování chybí. Každý moment, kdy budu konečně zase na jevišti, si budu nesmírně vážit.

4) Jaký je tvůj rituál, když se každý večer vžíváš do své postavy?

Při přerodu v postavu se snažím nechat Hannah a její nejistoty před vchodem do divadla. Nemůžu si dovolit, aby mi pochyby v hlavě kazily roli. U Les Misérables (Bídníci) jsem se do té správné nálady dostávala důkladnou rozcvičkou ještě před společným zahřívacím tréninkem, abych se stoprocentně soustředila. Takže jsem dělala hlasová cvičení a protahovala tělo, abych uvolnila napětí. Co se týče přípravy postavy, vždycky si dělám rešerše předem. U Bídníků jsme měli týden s rezidentním režisérem Samem, kdy jsme dělali domácí úkoly zaměřené na pozadí každé postavy a každou událost v show. Bylo důležité, abychom správně vyjádřili emoce, řeč těla a mentalitu dané postavy. V Bídnících jsme každý měli několik rolí, takže té „domácí přípravy“ bylo hodně. Ale ve výsledku nám to umožnilo ukázat divákům věrný obraz té doby.

5) Prozradíš nám jednu ze svých nejlepších nebo nejvtipnějších vzpomínek z jeviště?

Moje nejvtipnější i nejlepší vzpomínka je, když mě těsně před večerním představením nečekaně hodili do role Gavroche jako záskok. Byl to neuvěřitelný fofr, ale úžasný zážitek. Naštěstí jsem pár týdnů předtím měla zkoušku jako druhý záskok, takže jsem byla připravená. Obléct se jako kluk byla hrozná legrace a myslím, že spousta kolegů měla co dělat, aby zachovali vážnou tvář, když tenhle vysoký „kluk“ vlétl na scénu. Ohromně jsem si to užila – písničky Gavroche mi krásně sedly do hlasového rozsahu, což byla úleva, a lítat po barikádě s tou jeho drzou energií a rošťáckou fyzičkou bylo prostě skvělé!

6) Jsi velkou inspirací pro začínající umělce. Řekni nám něco o svém blogu o jídle a fitness.

Jé, moc děkuju, to je od vás milé! Blog o jídle a fitness jsem si založila během lockdownu, protože jsem začala vymýšlet nové recepty a chtěla jsem se o ně podělit. Napadlo mě, že samostatná stránka bude přehlednější. Brzy po založení jsem se ale rozhodla být upřímná i ohledně svého boje s poruchou příjmu potravy. Byla to dlouhá a náročná cesta k uzdravení a teprve teď můžu říct, že jsem ve fázi, kdy se cítím opravdu hrdá na to, kam jsem se dostala. Trpěla jsem tím 12 let, měla jsem vzestupy a pády, recidivy během studia na herecké škole a pořád jsem se snažila udržet si určitou váhu. Nikdy jsem nebyla plně uzdravená ani spokojená ve vlastním těle. Teprve teď si uvědomuju, jak moc jsem si ubližovala, jak jsem si tím ničila vztahy s přáteli i rodinou a jak jsem se izolovala. Všem začínajícím umělcům, kteří se během studia nebo kariéry potýkají s psychickými nebo fyzickými problémy, chci vzkázat: je to normální a nebojte se o tom mluvit a říct si o pomoc. To bylo to nejlepší, co jsem udělala. Mluvit s lidmi a otevřít se mi doslova změnilo život i mou budoucnost. Teď o tom dokážu mluvit veřejně a doufám, že inspiruji ostatní – uzdravení za to stojí a nejste v tom sami. Pokud se podíváte na můj profil @hanalicious.food, uvidíte, že mám teď zdravý balanc mezi jídlem a cvičením a v ničem se neomezuju. Aktuálně si dělám kurz fitness trenéra a podepsala jsem spolupráci s jednou značkou proteinů, z čehož mám velkou radost. Otevřelo mi to další dveře a cítím se neskutečně svobodná, když teď o své cestě mluvím.

7) Jaké tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany pro štěstí, něco, co ti pomáhá na scéně... modré m&m's?

Ooo, to je těžké, mám tam toho vždycky spoustu!

Cokoliv RŮŽOVÉHO. Jsem tím posedlá, takže to může být cedulka s mým jménem v růžové nebo růžová světýlka! Vždycky mi to v šatně zlepší náladu po všech stránkách.

Mistička černých bonbonů Jakemans. Kdo zná, ten ví! V Bídnících to byla naše záchrana. Skvěle pročišťují hlasivky a navíc mi chutnají. Vždycky mě postaví na nohy před vystoupením, když se hlasově necítím úplně stoprocentně. Vím, že bych na nich neměla být závislá, ale jsou prostě geniální.

Dva motivační citáty. Máma mi vždycky před premiérou posílá dárky pro štěstí, většinou jsou to takové tabulky s roztomilými citáty, aby mi dodaly pozitivní energii. Třeba ten od Marilyn Monroe: „Všichni jsme hvězdy a zasloužíme si zářit.“

8) Jaké je tvé momentálně nejoblíbenější muzikálové album?

Moje nejoblíbenější je teď asi „Mean Girls“. Každý týden to střídám, ale tohle je prostě show s pořádnou dávkou sebevědomí. Vokály všech hlavních hrdinek jsou fantastické, jsou to neuvěřitelné hlasy! A pokud máte rádi ten film, tak se v těch textech a humoru úplně najdete.

9) Kdyby tvůj život byl muzikál, jak by se jmenoval a proč?

„Think Pink“ (Mysli růžově), protože, jak už víte, tuhle barvu miluju. Skoro všechno v mém životě je růžové a není to jen barva, je to přístup k životu. Měla bych tam písničku „Always look on the pink side of things“ (Vždycky se dívej na tu růžovou stránku věci), protože věřím, že tam, kde je růžová, je svět prostě lepší. Byl by to v podstatě další level Pravé blondýnky!

10) Co bys poradila všem novým absolventům – jak těm z roku 2020, tak těm nastávajícím?

Moje rada zní: zůstaňte pozitivní, tvrdě pracujte a běžte si za svým. Vím, že pandemie náš úžasný obor přibrzdila, ALE spousta castingových režisérů a tvůrců neustále hledá nové talenty, bez ohledu na okolnosti. Viděla jsem už mnoho neuvěřitelných absolventů, kteří získali skvělé příležitosti, což je super, protože jakmile se všechno rozjede naplno, přijde jejich čas zazářit. Vytrvejte u toho, nestudovali jste tři roky pro nic za nic, to rozhodně NE. Jste perspektivní, tak trénujte a neztrácejte motivaci. Existuje spousta online platforem, kde se můžete realizovat. Vrátíme se v ještě lepší formě, o tom jsem skálopevně přesvědčená!