RETRO ČTVRTEK: Josh Barnett

V tomto díle seriálu Throwback Thursday si povídáme s Joshem Barnettem, který právě exceluje v muzikálu Posledních pět let (The Last Five Years) v divadle Southwark Playhouse.

Nice Work If You Can Get It 1) Jaké bylo tvé úplně první představení, které jsi hrál jako dítě, a co tě vlastně přivedlo k divadlu?

Moje úplně první show (když nepočítám vánoční besídky o narození Ježíška... kdo by je nedělal!?) byl Bugsy Malone, kde jsem si zahrál přímo Bugsyho! K divadlu mě přivedla kombinace několika věcí – návštěva muzikálu Wicked v dětství, působení v National Youth Music Theatre, kde jsem poprvé potkal stejně naladěné „divadelní děti“, a moje neuvěřitelně podporující a nadšená učitelka z dramťáku, paní Waltonová!

2) Toto je tvé první profesionální angažmá po absolvování umělecké školy! Musíš být nadšený. Prozraď nám, jak probíhal konkurz na The Last Five Years. Jsem NESKUTEČNĚ šťastný, že můžu být součástí The Last Five Years! Vzhledem k tomu, že konkurz probíhal během pandemie, šlo o formu self-tape. Musel jsem připravit a natočit dvě písně z představení, k tomu tři klavírní úryvky a jednu klavírní skladbu dle vlastního výběru. To vše jsem pak poslal tvůrčímu týmu k posouzení.

Bugsy Malone 3) Jak probíhaly zkoušky během lockdownu? 

Zkoušky byly zatím fantastické a byl to skvělý pocit být zase zpátky ve zkušebně. Znovu jsme se ponořili do textu a s naším režisérem Jonathanem prošli aranže. Co je teď nejdůležitější – zkoušky byly naprosto bezpečné. Southwark Playhouse i celý tým se postarali o to, aby prostor odpovídal covidovým opatřením a rozestupům!

4) Jak vypadá tvoje večerní příprava, než se převtělíš do své role?

Před představením se začínám pomalu dostávat „do zóny“ už při rozcvičce. Tehdy se soustředím na svou postavu, její příběh a pak na celé dílo v širším kontextu. Rád poslouchám klasickou hudbu, vyhledám klidné místo, kde můžu dýchat a připravit se. Jakmile si obléknu kostým, je to pro mě ta poslední fyzická vrstva, která mi pomůže definitivně vstoupit do světa mé postavy.

Singin In The Rain 5) Máš nějakou vtipnou historku z jeviště?

Jedna z nejvtipnějších vzpomínek je z produkce Zpívání v dešti (Singin’ In The Rain), kde jsem se totálně zamotal do trenčkotu. Během stepařského čísla „Good Mornin“ jsem se s tím kabátem tak pral, že jsem ho nakonec uprostřed stepování prostě zahodil do portálu! Techniky v zákulisí to rozhodně zaskočilo a nejsem si jistý, jestli byl náš choreograf nadšený, ale nedalo se nic dělat!

6) Jak jsi si udržoval kreativitu během lockdownu?

Během lockdownu jsem se snažil najít co nejvíc projektů a on-line kurzů, do kterých bych se mohl vrhnout. Účastnil jsem se tanečního projektu Stuarta Wintera s názvem „Tracing Movement Together“, byl jsem součástí vizuálního EP pro nový muzikál „Snowflake“ a absolvoval jsem sérii baletních tréninků u tyče od English National Ballet pod vedením Tamary Rojo, stejně jako další kurzy od mnoha choreografů. Také jsem se zapojil do The Grad Fest – skvělé iniciativy, kterou založil kamarád a která nabízí on-line platformu absolventům ročníku 2020, aby mohli vystupovat a spolupracovat i v digitálním prostoru. Na Instagramu jsem měl sólový kabaret, hrál jsem v zoomové inscenaci „House and Garden“ od Alana Ayckbourna a s dvěma přáteli jsme natočili jazzové trio. Musím říct, že technologie pro nás byly v té době požehnáním!

7) Které tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany pro štěstí, něco, co ti pomáhá na jevišti... nebo třeba modré lentilky?

Vždycky tam najdete čaj s citronem a zázvorem, nějaké bonbony (pro rychlé doplnění cukru!) a obrázek (nebo pár obrázků), které mě inspirují a vystihují podstatu postavy, kterou zrovna hraju.

8) Jaké divadelní album (Cast Album) teď nejraději posloucháš?

V poslední době jsem úplně POSSEDLÝ muzikálem Bandstand!

9) Kdyby byl tvůj život muzikál, jak by se jmenoval a proč?

Kdyby byl můj život muzikál, jmenoval by se „V tomto okamžiku“ (In This Moment). Vím, že to zní jako klišé, ale momentálně se tímto mottem snažím řídit – žít víc pro přítomnost, místo abych se příliš ohlížel zpět nebo hleděl do budoucna. Myslím, že teď je to důležitější než kdy jindy, protože svět je plný nejistoty. Takže pokud dokážeme prožívat a užívat si to, co je tady a teď, máme důvod k radosti!

10) Jakou radu bys dal čerstvým absolventům – těm z loňska i těm budoucím z roku 2021?

Všem absolventům let 2020 a 2021 bych vzkázal: My to zvládnem! Jasně, dělat divadlo je teď trochu složitější než obvykle, ale máme v sobě TOLIK talentu a co nabídnout! Takže dál pracujme a dělejme to, co milujeme. Podporujme se navzájem, přejme si úspěch a spolupracujme – jsme teprve na začátku!