PŘEDPREMIÉRA: Europe After The Rain v Mercury Theatre v Colchesteru

Paul T Davies nahlíží pod pokličku nové hry Olivera Bennetta Europe After The Rain a zpovídá herecký soubor, který právě v Mercury Theatre v Colchesteru pilně zkouší před premiérou nadcházející sezóny.

Natasha Kafka, James Alexandrou a Anna Koval na zkoušce hry Europe After The Rain. Foto: Robert Day. Přiznám se k malé „pochlubitelské“ vsuvce ohledně této surrealistické, vtipné a zároveň znepokojivé novinky z pera Olivera Bennetta. V roce 2017 jsem zasedal v porotě Mercury Theatre Playwriting Prize a už ve druhém kole jsem se bil právě za Europe After The Rain. Tehdy jsem sebevědomě prohlásil: „Tohle je vítěz,“ což byla jedna z mála chvil, kdy jsem měl pocit, že dramatické tvorbě skutečně rozumím. Hra skutečně vyhrála a Mercury se nyní chystá Oliverovu vizi uvést na scénu, takže jeho jedinečný hlas uslyší širší publikum. Během zkoušek jsem zastihl herce Jamese Alexandroua (Will), Simona Hainese (Max), Natashu Kafku (Marta), Annu Koval (Yana) a režisérku Caru Nolan.

Cara Nolan režíruje Europe After The Rain v Mercury Theatre Colchester. Foto: Robert Day

Hra vykresluje blízkou budoucnost, v níž USA vystoupily z NATO, do západní Evropy proudí uprchlíci a na uměle vytvořené pláži kdesi v Anglii se scházejí postavy, aby si vyslechly výsledek voleb, které mohou k moci vynést krajně pravicovou stranu. Zeptal jsem se herců na jejich první dojmy a reakce na text. Jednohlasně (ačkoliv jsem s každým mluvil zvlášť) si pochvalovali kvalitu psaní. Anna, která hraje Yanu, je sama autorkou a scénář ji neustále překvapoval: „Yana je izolovaná ve vlastním světě; žena na útěku, která musí být v každém okamžiku připravena sbalit se a odejít. Během procesu a vytváření jejího příběhu jsem zjistila, že má hluboký strach z čelení ztrátě a osamělosti, kterou prožila, a vytěsňuje to do nepodstatných činností, které ji však drží při životě.“ To nepochybně ovlivnilo i její vztah s dcerou Martou. Natasha Kafka má pocit, že tato hra je ideální pro její činoherní debut. „Marta působí vyzráleji než její matka,“ říká, „ale není to jen drzá puberťačka. Byla vláčena z místa na místo, občas z dobrých důvodů, ale zoufale touží někde zapustit kořeny. Velkým odhalením pro mě bylo, že z Marty padají naprosté perly pravdy a ostatní postavy by jí měly naslouchat!“

Natasha Kafka zkouší Europe After The Rain. Foto: Robert Day

Pro Jamese Alexandroua měla hra osobnější rozměr: „Jakmile jsem to četl, cítil jsem, že jde o postavy, jejichž hlasům (i společenské třídě) hrozí, že se z divadelních prken vytratí. Reagoval jsem na to velmi instinktivně. Prostředí hry mi připomíná dětství a takové postavy slyšíme mluvit čím dál méně – alespoň ne tak komplexním způsobem, jakým jsou napsány zde. Jsem stále v zárodečné fázi hledání hloubky jeho postavy, ale čím víc se do toho nořím, tím víc zjišťuji, že Willův hněv pramení z hluboké bolesti a z toho, jak stín jeho zesnulého otce a jeho činů navždy zformoval Willův život.“

Simon Haines. Foto: Robert Day

Willův otec byl krajně pravicový politik a jeho syn se zdánlivě bouří proti všemu, čemu otec věřil. Příjezd Maxe, Willova nejlepšího přítele, kterého neviděl čtyři roky, však odhaluje nepříjemné pravdy. Simon Haines, kterého jsem sledoval, jak se pod vedením koordinátora bojových scén Craiga Hamblyna hodinu doslova ničí, miluje způsob vyprávění scénáře. Maxe vnímá jako poutníka: „Je to typ převozníka, který přesouvá lidi z jednoho světa do druhého. Má v sobě něco šamanského a mystického, i když navenek působí jako obyčejný, trochu ztracený chlapík. Zoufale se snaží věci napravit, dokud nevynese pravdu na světlo.“

James Alexandrou. Foto: Robert Day

Pokud to vše zní příliš vážně, je třeba zdůraznit, jak vtipná ta hra je – komika je zde stejně překvapivá jako samotná odhalení. Max například trpí narkolepsií a občas se skácí k zemi, když náhle ztratí vědomí – právě to se pod vedením Craiga nacvičovalo. Podle Jamese je hra vtipná díky tomu, jak snadno jsou postavy rozpoznatelné. Všichni se shodují, že díky tomu, že Oliver Bennett je sám herec, je rytmus a tempo hry vystavěno precizně a s citem. I surrealismus umí být zábavný; Anna i Natasha cítí, že předměty, které nacházejí v písku, jsou jako střípky charakterů postav. Scénický obraz je silný a originální. Simon Haines to vystihl nejlépe, když řekl, že hra má v sobě „temnou energii“. Má také skvělý soundtrack, o který se stará především postava Maxe.

Nadšení, které z herců i režisérky čiší, je nakažlivé. Cynik by sice mohl namítnout, že jsou za svůj entuziasmus placeni, ale v tomto případě to tak není. Evidentně si cestu objevování tohoto textu užívají, a jakmile bude hotová i scéna, vznikne inscenace, kterou si diváci budou pamatovat ještě dlouho.

Europe After The Rain se hraje v Mercury Theatre Colchester od 25. května do 9. června 2018.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA EUROPE AFTER THE RAIN