RECENZE: A View From The Bridge, Wyndham's Theatre ✭✭✭✭✭

Obsazení hry Pohled z mostu. Foto: Jan Versweyveld Pohled z mostu

Theatre Wyndham's

17. února 2015

5 hvězdiček

Co je hlavním znakem skutečně geniální inscenace? Je to dojem, který ve vás zanechá v průběhu děje? Jsou to momenty, které se vám vryjí do paměti, straší vás a okamžitě se vám vybaví, jakmile padne název hry? Je to vzpomínka na emoce prožité v hledišti, které se vám vrací v běžném životě i v jiných souvislostech a vy nad tou vzpomínkou žasnete? Nebo je to schopnost inscenace vyvolat ve vás totéž, co při prvním zhlédnutí, přestože už znáte všechna její tajemství, a přesto vás má stále čím překvapit a ohromit?

Pravdou je, že jde o kombinaci toho všeho a mnohem víc. Tuto skutečnost nezpochybnitelně potvrzuje přenos transcendentního nastudování hry Arthura Millera Pohled z mostu v režii Iva van Hoveho, které se nyní uvádí ve Wyndham's Theatre. Už loňská sezona v Young Vic byla ohromující: Přečtěte si naši recenzi na sezonu v Young Vic.

Nyní se však stejným hlavním obsazením tato inscenace působí ještě více rezonující, překvapivá, bolestně krásná, brutálně tragická, naprosto podmanivá a nekonečně fascinující. Jde o dynamické, inspirativní divadlo té nejvyšší úrovně.

Herecký soubor je bezchybný, tvoří skutečně soudržný a ucelený celek. Jeden druhého podporuje. Každá postava dostane alespoň dva stěžejní momenty, v nichž naprosto udivuje, zatímco ostatní postavy jim pečlivě a přesně připravují půdu, aby tyto okamžiky skutečně vynikly. Ztvárnění rolí je prostoupeno hlubokou, složitou upřímností; sdílenými nevyslovenými pravdami, hluboce prožívaným mlčením i lží, významnými pauzami i pohledy stranou – těmi výmluvnými rituály společně prožitých životů.

Každý z herců se zdá být ještě lepší, jistější v postavě i ve své funkci a přínosu pro drama. Není zde promarněný jediný moment; i v tichu a mimo hlavní dění je každá postava ztvárněna s naprostou precizností, krásně a komplexně.

To, co zde Van Hove dokázal, je v každém ohledu velkolepé. Millerův příběh je vyprávěn s čistotou, pulzuje logikou a pravdou a podobně jako velká orchestrální symfonie má svůj tvar, dravou sílu a prezenci překonávající jednotlivé části. A stejně jako symfonie má své tiché, intimní pasáže i vznešená, majestátní crescenda.

Uprostřed tohoto maelstromu lidských osudů, který víří v úsporné scénografii Jana Versweyvelda (jež nyní působí evokativněji jako klec či gladiátorská aréna než v Young Vic), stojí monumentální, uhrančivý a bezchybný výkon Marka Stronga. Jeho Eddie je šlachovitý, svalnatý, jako sopka těsně před výbuchem – Strong předvádí výkon, jaký se vidí jednou za generaci.

Má však vynikající oporu v Nicolě Walker, která je naprosto úchvatná jako Eddieho opomíjená a zdrcená manželka Beatrice, a v Phoebe Fox, jež s energií i zmatkem ztvárňuje neteř, kterou Eddie miluje až příliš urputně. Obě jsou famózní.

Luke Norris, magnetický a sympatický, a Emun Elliott, hloubavý a silný, jsou v brilantní formě jako dva italští bratři, kteří přijíždějí do USA za prací načerno v naději na lepší budoucnost. Michael Gould jako právník Alfieri, zástupce prostého lidu, pozorovatel, vypravěč a komentátor, je geniálně obyčejný a dává smysl tragédii, která se před ním odvíjí.

Každý herec je zde na vrcholu svých sil, zcela ponořen do své postavy, čímž Millerovu vyprávění vdechují svěží a nespoutanou energii.

Scénografie je mimořádná: absence nábytku osvobozuje herce k čistému hraní. Když se objeví rekvizita – boty, židle – její role je naprosto klíčová. Elliottova práce s židlí je nezapomenutelným momentem čistého divadla stejně jako Strongova dehonestace Rodolpha (Luke Norris) nuceným polibkem – moment, který premiérové publikum naprosto vyvedl z míry. Hořké obvinění Beatrice, Elliotova agresivita při odhalení Eddieho zrady či čistota a něžnost mezi Catherine a Rodolphem – tato produkce je plná okamžiků podmanivé síly.

Působivé jsou zejména úvodní a závěrečné obrazy, které dokonale rámují inscenaci zakořeněnou v realismu symbolickými a atmosférickými prvky, jež jsou stejně smysluplné jako poetické. Krví nasáklý, tichý kolaps ve finále hry je zdrcující a téměř nesnesitelný.

Světelný design Versweyvelda, kostýmy An D'Huys a zvuk Toma Gibbonse – každý aspekt výpravy dokonale slouží Van Hoveho vizi. Toto je Pohled z mostu v té nejlepší možné podobě.

Nesmíte si nechat ujít. S největší pravděpodobností se jedná o divadelní událost roku 2015. Udělejte cokoli, abyste získali vstupenky.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA POHLED Z MOSTU V LONDÝNSKÉM WYNDHAM'S THEATRE