RECENZE: Balletboyz – Them/Us, Vaudeville Theatre ✭✭✭

Julian Eaves recenzuje nejnovější kus souboru Balletboyz s názvem Them/Us, který se právě uvádí v londýnském Vaudeville Theatre.

Balletboyz. Foto: George Piper Ballet Boyz: Them/Us Vaudeville Theatre, Londýn

3. června 2019

3 hvězdičky

Rezervujte nyní

Vidět v West Endu abstraktní tanec je docela svátek, i když je tato porce tak skromná. Šestice tanečníků zde stráví na scéně celkem sotva 55 minut ve dvou kusech oddělených dvacetiminutovou pauzou, přičemž oba uvádějí zdlouhavé filmové klipy. Za to zaplatíte od 25 do 65 liber, ať už sedíte v přízemí nebo na prvním balkoně (druhý je uzavřen). Obě čísla jsou přitom značně odlišná.

První s názvem „Them“ je kolektivním dílem vytvořeným přímo tanečníky. Odehrává se na zcela otevřeném, „obnaženém“ jevišti, kde účinkující v civilně laděných kostýmech od Katherine Wattové (velmi v duchu streetwearu) manipulují s ocelovou kvádrovou konstrukcí, šplhají po ní a věší se na ni. Je to zajímavé cvičení doprovázené příjemnou, intelektuálně laděnou smyčcovou hudbou od Charlotte Hardingové, která je prokládána popovými výbuchy (možná také jejími). Vzhledem k tomu, kolik energie dodával zvukový podkres, bylo docela úlevou, když se ta masivní rekvizita konečně odsunula stranou a tanečníci mohli prostě... tančit. A to jim jde velmi dobře. Člověk se pak jen diví, proč se s tím kusem kovu vůbec od začátku tahali. Osvětlení Andrewa Ellise bylo funkční, ale vzhledem k viditelným zadním a bočním stěnám se zdálo, že zvolil spíše jen „zkouškový“ vzhled. A tak nakonec celý kus působí. (Zajímavé je, že produkční fotografie – tuším od George Pipera – ukazují toto číslo s hladkým pozadím, které dává vyniknout lidským postavám. Možná by se mi to líbilo víc, kdybych to mohl sledovat bez rušivých štaflí a kabeláže v pozadí.)

Balletboyz. Foto: George Piper

Po přestávce se situace dramaticky zlepší. V kusu „Us“ se setkáváme s jasnou vizí špičkového choreografa Christophera Wheeldona, který vládne mistrovským okem a neomylným poetickým citem pro formace, linie, tempo, tvary a variace – tedy pro vše, co od choreografie očekáváte (a za co platíte). To zvedá uměleckou laťku večera do úctyhodných výšin a vrhá na první polovinu poměrně dlouhý stín. Wattová pro toto číslo chlapce výrazně vylepšila a Ellis, Nunn a Trevitt spolupracovali na osvětlení s pravým divadelním nadšením, čímž vytvořili vzrušující dojem hloubky a prostoru. A – díky bohu – už se nemusíme dívat na ty nevkusné obnažené zdi: luxus v podobě jednoduchých kulis, které maskují omšelou realitu zákulisí, je vítanou změnou. Navíc hudební doprovod, který sice využívá stejné nástrojové složení, ale bez úliteb rockovému průmyslu, pochází od skladatele s mnohem niternějším a intenzivnějším hlasem, Keatona Hensona. Jeho pulzující, tepající tóny – v technicky vybroušeném aranžmá Bena Fosketta – upomínají na Loua Harrisona a odrážejí vášnivou tonality, která není jen líbivá. Toto je kus, který by v repertoáru uvítal jakýkoli soubor. Kdyby byl součástí trojprogramu podobné kvality, byl bych nadmíru spokojen.

Balletboyz. Foto: George Piper

Co se týče samotných pánů, všichni podávají slušné výkony. V první polovině je jejich vlastní kroky (pod dohledem asistentky choreografie Charlotte Pookové a uměleckých ředitelů a zakladatelů souboru, Michaela Nunna a Williama Trevitta) drží v bezpečné zóně: vše provádějí úhledně a přesně, ale nikdy nemáte pocit, že by se dotýkali hlubších emocí nebo ducha. Zcela jiný dopad má Wheeldonův mnohem náročnější a dramaturgicky vyhraněný jazyk: zde vidíme soubor posouvaný za hranice toho, co běžně zvládají, a musí tvrdě pracovat, aby dosáhli fyzického vyjádření jeho myšlenek. Ano, občas je vidět, že soubor není tak sehraný, jak by mohl být, a říkám si, čím to je: neukolébala snad první polovina jejich pozornost tak, že ztratili onu ostrou preciznost, kterou Wheeldon vyžaduje? Těžko říct. Pro pořádek, celý tým – z něhož na každém představení uvidíte šestici – tvoří: Edward Arnold, Benjamin Knapper, Paolo Pisarra, Harry Price, Liam Riddick, Dominic Rocca, Matthew Sandiford a Bradley Waller.

Cílem souboru je přiblížit a popularizovat tanec. Rozhodně si vybudovali silnou základnu fanoušků a těm, kteří přišli na novinářskou premiéru, se dle všeho to, co viděli, líbilo. Pro tento trh to může stačit. Pro ty, kteří chtějí, aby jejich Terpsichora měla trochu víc „masa na kostech“, může tento večer vyvolat pocit, že by si dali ještě nášup. A pamatujte, že bez přestávky a filmových ukázek je to velmi krátké představení.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA BALLETBOYZ