RECENZE: Barefoot In The Park (Bosé nohy v parku), Frinton Summer Theatre ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Neila Simona Bosé nohy v parku, uváděnou v rámci letní sezony divadla ve Frintonu (Frinton Summer Theatre) pro rok 2023.

Bosé nohy v parku

Frinton Summer Theatre

18. července 2023

3 hvězdičky

Webové stránky divadla Frinton Summer Theatre

Jedním z mnoha potěšení týdenního repertoárového programu ve Frintonu je to, že vás týden co týden přenese do jiných míst a životů. Po minulém týdnu ve znamení britské královské rodiny a šlechtických sídel se nyní ocitáme v New Yorku roku 1963 u prvního broadwayského hitu Neila Simona. Novomanželé Corie a Paul se šest dní po svatbě stěhují do svého nezařízeného a studeného newyorského podkrovního bytu. On je právník, hraje podle pravidel a je tak trochu suchar; ona je bezstarostná a dobrodružná povaha – přesně ten typ, co běhá v zimě bosky po parku. Zdánlivě se k sobě nehodí a po krátké době už plánují rozvod, přestože je jejich protiklady činí ideálním párem. Fascinující na sledování komedií z této éry je možnost vidět zárodky toho, čemu dnes říkáme romantická komedie. I když zde nejde ani tak o otázku „dají se dohromady?“, jako spíš o to, že už spolu jsou a co bude dál. Potíž je v tom, že společenské postoje šedesátých let dnes působí trochu rozpačitě a obávám se, že hra už místy povážlivě skřípe.

Obsazení je plné elánu – Jamie Treacher v roli Paula tvoří dokonalý kontrast k Olivii Bernstone jako Corie. Na začátku hry své postavy vykreslili velmi přesvědčivě, ale ve třetím dějství jsem měl pocit, že se vášnivým hádkám mohlo nechat o něco více volného průběhu. Během premiéry působily tyto scény poněkud ploše a zasloužily by si širší škálu emocí. Většinu šarmu představení však dodává vedlejší zápletka, v níž naprosto exceluje Olivia Carruthers jako Coriina matka Ethel – upjatá a úzkostlivě se snažící nekritizovat. Soused o patro výš, Victor Velasco, působí zpočátku dost slizce, zvláště když se Corie rozhodne, že ideálním řešením bude dohodit mu schůzku naslepo se svou matkou! Kupodivu to funguje skvěle, hlavně díky souhře obou herců. Simonův záměr to sice nebyl, ale právě jejich příběh je tou skutečnou otázkou „klapne jim to?“. William Meredith pak celou produkci rámuje vtipnými glosami v roli cynického mechanika od telefonu.

Vím, že už jsem to říkal dříve, ale scéna Sorchy Corcoran je triumf: v prvním dějství začíná téměř na prázdném jevišti, aby se během přestávky proměnila v přesně ten typ newyorského garsoniérového bytu, v jakém bychom chtěli žít všichni! Je to jistě vedená produkce, ale možná ne nejsilnější volba sezony, neboť na textu je už trochu znát zub času. Hraje se do soboty 22. července.