RECENZE: Popelka (Cinderella), London Palladium ✭✭✭

Popelka (Cinderella)

London Palladium

15. prosinec 2016

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Letos se do londýnského Palladia vrátila velkolepá vánoční pantomima a je to vskutku okázalá podívaná. Společnost QDOS Entertainment nešetřila na ničem, aby tuto hvězdně obsazenou show uvedla na scénu, ale vyvstává otázka: dělají ty obrovské náklady z představení automaticky lepší pantomimu?

Popelka je pravděpodobně nejoblíbenější pantomimou vůbec. Je to klasický příběh, který zná každá malá holčička, a je prostě kouzelný.

Na kulisách a kostýmech, které jsou zde k vidění, je toho hodně co obdivovat. Je tu tolik třpytek, že by to oslepilo polovinu publika, a Julian Clary coby Dandini předvádí přehlídku kostýmů od vznešených až po vyloženě pobuřující. Celá scéna vypadá jako blyštivý luxus za miliony a je radost se na ni pohledět. Na tak velkém jevišti, jako je Palladium, mohou show snadno nesplnit očekávání – v Palladiu se totiž čeká něco VELKÉHO. Produkce QDOS ale vytahuje z rukávu hned několik triků a extravagantních překvapení, ať už jde o přepravu na ples nebo jistou jízdu na Vespě zpět do paláce. Naprosto magické.

Paul Zerdin si krade celou show pro sebe jako sympatický Buttons. Tento nesmírně talentovaný performer si okamžitě získal diváky na svou stranu a jsem si jistý, že v několika momentech si holčičky sedící vedle mě přály, aby Popelku získal on. Amanda Holden vypadala jako Víla kmotřička úžasně, zněla trochu jako Julie Walters a se svou hůlkou to na pódiu rozbalila v plné parádě. Natasha J Barnes znovu potvrdila, že je vycházející hvězdou; byla naprosto dokonalá jako utiskovaná dívka se srdcem ze zlata, která navzdory osudu získá svého prince. Lee Mead byl jako princ zcela adekvátní, ale popravdě neměl příliš co hrát. Možná největší zábavu si užil skvělý Nigel Havers, který s nadhledem přijal celovečerní porci pošťuchování a vtipků na svou adresu.

Paul O'Grady ztvárnil Baronku Hardup jako dokonalou záporačku, byla to komediální trefa do černého a bylo skvělé vidět Paula zpět na pódiu v plném nasazení. Julian Clary byl prostě Julian Clary – s kupou dvojsmyslů a svým typickým projevem, který si drží léta. A to je jedna z mých dvou výtek k této produkci. U rodinné pantomimy by stačil jeden či dva vtipy mířené na dospělé, ale v den mé návštěvy se na publikum valil jeden peprný vtip za druhým, což hraničilo až s vulgárností. Kdyby se osekalo 80 % Claryho průpovídek, večer by měl rozumnější stopáž a byl by mnohem vhodnější pro rodiny. Když jsem o přestávce mluvil s rodiči v okolí, většina z nich nebyla z této části show nadšená.

Všechny tradiční prvky panto jsou tu a v brilantním podání, včetně frenetického čísla „Kdybych nebyl v panto“, u kterého se publikum smíchy doslova zalykalo. Zerdin statečně bojoval o pozornost se čtyřmi dětmi vybranými z publika, ale byl dost moudrý na to, aby poznal, kdy je téměř poražen. Prostě perfektní!

Soubor doplňuje skvělá sborová company, ale ať už za to mohla příliš složitá choreografie Andrewa Wrighta nebo technické potíže v daný večer, některá velká čísla působila trochu chaoticky. Doufám, že se to během sezóny usadí.

Celkově vzato jde o nejvelkolepější a nejvíce naddimenzovanou pantomimu, jakou si lze představit. Na jevišti je vidět každá pence z ceny vaší vstupenky a diváci byli nadšení. Já osobně bych jen uvítal trochu méně narážek a o kousek víc rodinné zábavy.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA POPELKU V LONDON PALLADIUM