RECENZE: Dinner With Saddam (Večeře se Saddámem), Menier Chocolate Factory ✭

Dinner With Saddam

Menier Chocolate Factory

19. září 2015

1 hvězdička

REZERVUJTE SI VSTUPENKY

Pořád je to záhada: jak je možné, že Menier Chocolate Factory dokáže tak skvěle odhadnout výběr i zpracování muzikálů, a přitom tak pravidelně – byť ne neustále – šlápnout vedle u činoher, a především u komedií?

V současné době zde uvádějí hru Dinner With Saddam (Večeře se Saddámem) z pera Anthonyho Horowitze v režii Lindsayho Posnera. Ani jednomu z tvůrců však tato inscenace k dobru nepřidá.

V době, kdy je Trevor Nunn hlasitě kritizován za to, že do Shakespearových her obsazuje pouze bělochy, působí přinejmenším překvapivě, že hra odehrávající se v Iráku, pojednávající o místních Iráčanech a skutečných historických postavách, disponuje obsazením, v němž figuruje naprosté minimum iráckých herců, pokud vůbec nějací.

Stejně zarážející je však i to, jak jsou dialogy banální, unavené a zkrátka mizerné. Horowitz je chytrý a obratný autor, ale v tomto kusu je jeho talent hluboko pohřben.

Když vyvrcholení prvního jednání obsahuje groteskní ránu lopatou do hlavy, prasknutí obleku na zádech hlavního hrdiny a konečně i nástup Stevena Berkoffa v silném nánosu líčidel jako Saddáma Husajna, víte, že nemá smysl zůstávat na druhou polovinu. Nic nemůže vynahradit čas ztracený během prvního aktu. Život je příliš krátký na to, abyste v jakémkoliv věku marnili čas takto nepodařeným divadelním přehmatem. Útěk je v tomto případě moudrou volbou.

Vzhledem k tomu, kolik času se zde věnuje diskuzi o toaletě ucpané gigantickým lejnem, není nespravedlivé označit celou zápletku za „podělanou“. Je to více než trefné.

Hra překypuje únavně předvídatelnými prvky frašky.

Otec a matka byli k sňatku donuceni a není mezi nimi ani špetka lásky. Matka oddře veškerou práci, zatímco otec čte noviny, běduje nad svým osudem a trvá na tom, aby se mu ve všem podřídila. V domě nemají prakticky žádné jídlo ani vodu. Otec chce jejich jedinou dceru provdat za bratrance. Dcera miluje herce, ale otec považuje herectví za zženštilé. Bratranec je odpudivý a nesnesitelný typ (dopravní policista, který donáší Husajnovu režimu na disidenty, a tudíž je mu osudem předurčen špatný konec).

Onen herec předstírá, že je instalatér – pravděpodobně aby otci dokázal buď své herecké kvality, nebo svou chlapskou zručnost, či obojí – a dostane za úkol opravit onu ucpanou toaletu. Dcera se mezitím zaplete s podzemní aktivistickou skupinou a obdrží tiskoviny s propagandou.

Onen odporný bratranec dceři propagandu zabaví v domnění, že jde o fakturu od instalatéra. Je vám jasné, kam to povede? Tentýž bratranec přinese jako dárek datle v plastovém sáčku. Ty skončí v lednici. Herec dá lejno do plastového sáčku. Ten skončí taky v lednici. Je vám jasné, co se stane? Odporný bratranec zemře a sáčky se popletou. Nebo tak něco.

Ani ti nejlepší herci by tohle „létající slůně“ od Disneyho do vzduchu nedostali. Někteří členové souboru se sice udatně snaží a Berkoff se nepochybně role Husajna zhostil s vervou, ale text je zkrátka špatně zvolený a celkový výsledek postrádá smysl.

V programu se dočtete, že Horowitz hru napsal, protože ho trápila invaze do Iráku a její tragické následky. Bohužel, jeho hra je jen další obětí rozhodnutí napadnout Irák, přičemž herci i diváci by zasloužili humanitární pomoc.

Pochvalu si zaslouží alespoň vkusná scéna Tima Shortalla, na kterou se dá alespoň dívat, zatímco se úmorná zápletka plahočí vstříc zapomnění.

Dinner With Saddam se v Menier Chocolate Factory hraje do 14. listopadu 2015