RECENZE: Fiona Jane Weston ... And West End Friends, divadelní klub Phoenix Artists Club

Fiona-Jane Weston... a přátelé z West Endu

Phoenix Artists Club

16. října 2016

Z mnoha příležitostných večerů, které se objevují v programech komorních londýnských kabaretů, vyniká tento svým originálním konceptem. Hostitelka Fiona-Jane nabízí svým hostům posezení u šálku čaje: jde o záměrně namíchanou směs etablovaných hvězd i začínajících talentů a tvůrců z pestrého světa hudebního divadla.

Tento měsíc byl toho zářným příkladem. Jako první se představila samotná hostitelka, která s doprovodem Williama Godfreeho u piana skvěle zazpívala píseň „Words“. Přestože bojovala s nachlazením, nic ji nezastavilo a nasadila strhující tempo. Fiona-Jane je velkou propagátorkou písní Michele Brourmanové a Amandy McBroomové a skladba „Titania's Terrible Truth“ byla naprostým skvostem; později následoval i dosud nevydaný drahokam z jejich dílny.

Prvním hostem byl Adam Drew, polovina dua „Bounder 'n' Cad“. Toto dynamické duo z Cambridge se nedávno představilo v divadle St James (v publiku nechyběl ani jeho ředitel James Albrecht) a vystoupilo dokonce v Downing Street č. 10. Jeho dvě písně za doprovodu Bena Kermodeho na klávesy naprosto nadchly: nejprve to byla oslava světových sýrů a poté brilantní, vtipná a aktuální úprava klasiky „Let's Do It“: „T želvy vrzají, když se k tomu plazí; i Rupert Murdoch a slečna Hallová se k tomu odváží.“ Jen mladí dokážou být tak krutí (však oni taky jednou zestárnou!).

Večer ozdobila i skvělá Adele Andersonová, jedna ze zakládajících členek věčně okouzlujících „Fascinating Aida“. Jako zdatná vypravěčka nás pobavila historkami a přidala i několik svých „písní o depresi a smrti“ s nádechem konce století, které zázračně oživil Dean Austin u piána. (Sami vidíte, že na tuhle akci chodí jen špičky v oboru.)

Druhou polovinu zahájila Fiona-Jane poctou k 91. narozeninám jedné ze svých ikon, Angely Lansburyové. Představila se nám ve skvělé formě jako Jessica Fletcherová. Celý večer pak energicky zakončila další úžasná Jessica, tentokrát Martinová. Ta propojila ohlédnutí za svou bohatou hereckou a pěveckou kariérou (jen nedostatek místa na pódiu nás připravil o tanec) s vhledem do svého druhého života ilustrátorky a autorky grafických románů ze světa showbyznysu. Její dokonalý přednes písně „I Love a Film Cliche“ připomněl její neuvěřitelný imitační talent i hlubokou lásku k oboru (za doprovodu Williama Godfreeho). (Přečtěte si naši recenzi na Looking For Lansbury)

Tak takové to bylo. V malém měřítku nádherná sonda do života a práce muzikálových umělců. Má to v sobě něco osobitého, přitahuje to příjemné publikum, připomíná věci, které milujeme, a servíruje i úplné novinky. Chtěli byste snad víc?

Upozornění: Vzhledem k tomu, že se v tomto programu střídají různí umělci, rozhodli jsme se recenzi neudělovat hvězdičkové hodnocení. Chybějící hvězdičky v žádném případě neznamenají, že by se nám představení nelíbilo... právě naopak!

Foto: Neil Wickens