RECENZE: Frankenstein, National Theatre at Home online ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Frankenstein v režii Dannyho Boylea v Národním divadle v Londýně, v níž se v hlavních rolích střídají Benedict Cumberbatch a Jonny Lee Miller. Inscenaci můžete tento týden sledovat on-line v rámci projektu National Theatre at Home.

Frankenstein. National Theatre at Home.

4 hvězdičky

Sledovat záznam představení, které jste viděli naživo v divadle, je tak trochu proustovský zážitek. Během několika sekund od spuštění streamu Frankensteina (inscenace z roku 2011) jsem se v duchu přenesl zpět do hlediště, kde jsem tehdy seděl s přáteli. Pomáhá tomu i fakt, že jde o mimořádně silný vizuální a sluchový zážitek. Mark Tildesley vytvořil fenomenální scénografii, v níž tisíce žárovek v rámci úchvatného světelného designu Bruna Poeta přivádějí Monstrum k životu a beze zbytku využívají prostor Olivierova sálu. Spolu s vynikajícím soundtrackem od skupiny Underworld jde o smyslové hody. Pro Dannyho Boylea to byl tehdy návrat k divadelní režii a v sekvencích s průmyslovými stroji a vlakem už můžeme tušit předzvěst jeho zahajovacího ceremoniálu olympijských her v roce 2012. Hlavním lákadlem ovšem bylo, že si Benedict Cumberbatch a Jonny Lee Miller v rolích Monstra a Victora Frankensteina pravidelně střídali. Nyní máme jedinečnou možnost vidět obě verze, což osobně vítám, jelikož v divadle jsem jako Monstrum zažil pouze Cumberbatche.

To, který z herců hraje svou roli „lépe“, bude samozřejmě záviset na vašem vkusu, je však fascinující sledovat, jak organicky se celá inscenace přizpůsobuje oběma pojetím. Benedict Cumberbatch je velmi fyzické stvoření, zejména v úvodní scéně, a s tím, jak se Monstrum vyvíjí (jde o nejrychleji se vzdělávající monstrum v literatuře), působí jeho přístup intelektuálněji a cílevědoměji. To se pak promítá i do jeho Victora Frankensteina a nabízí lákavou myšlenku, že stvořitel projektuje do svého výtvoru vlastní obraz. Monstrum Jonnyho Lee Millera je živočišnější, možná ne tak atletické, ale působilo na mě vnímavějším dojmem a více v souladu s přírodou – dokonce se páří s trávou, na které se ocitne, slintá a prská; je to bytost ovládaná živly. Jako Victor je pak možná agresivnější a více hnaný emocemi. Oba jsou ve svých rolích fascinující a tvoří pilíře této silné inscenace.

Karl Johnson je vynikající jako slepý De Lacey, učitel Monstra, a Naomie Harris v roli věrné a zvídavé Elizabeth, Frankensteinovy snoubenky, dává jasně najevo svůj obrovský talent. Nejde však o bezchybnou produkci; v menších rolích se objevuje několik slabších hereckých výkonů a úvod je tak velkolepý, že málokterá z následujících scén dosáhne jeho intenzity. Adaptace Nicka Deara navíc nedokáže zcela skrýt rozvláčnost některých pasáží předlohy, zejména v pasážích s křesťanskou tematikou. Stejně tak mohl autor více prověřit genderové aspekty díla. Přesto má inscenace mnoho vrcholů, v čele s hlavními hereckými výkony, a díky svému zpracování se právem řadí mezi skutečně legendární počiny britského Národního divadla. Je to skvělá ukázka všeho, co tato scéna nabízí, a v naší současné „covidové“ době znovu nastoluje otázku: Kdo jsou tady monstra? A nedostáváme náhodou přesně taková monstra, jaká si zasloužíme?

WEBOVÉ STRÁNKY PROJECTU NATIONAL THEATRE AT HOME