RECENZE: Jeníček a Mařenka, Opera Holland Park ✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí Humperdinckovu operu Jeníček a Mařenka, kterou v rámci letošní sezóny uvedla Opera Holland Park.

Charlotte Badham (Jeníček) a Lolita Perešivana (Mařenka). Foto: Ali Wright Jeníček a Mařenka

Opera Holland Park

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Tato opera je často vnímána jako vánoční nadílka, ale není důvod, proč by perníková chaloupka, ježibaby, víly a tajuplné hlubiny německého lesa nemohly být i letním dobrodružstvím. Ostrý kontrast mezi hladem a bídou v úvodu a požitkářským hodováním v závěru nabízí dostatek prostoru pro sociální komentář, který je trefný v jakékoli roční době, a v té letošní obzvlášť.

Eleanor Dennis jako perníková Ježibaba. Foto: Ali Wright Humperdinck svůj úkol pojal jako aplikaci wagnerovských kompozičních a instrumentačních technik na lidové pohádky. Najdeme zde spíše onoho vřele družného Wagnera z „Mistrů pěvců“ než drsné archetypy z „Prstenu Nibelungova“. Příběh dvou hladových dětí, které jsou vyslány sbírat do lesa jahody, zabloudí a následně se propadnou do světa kouzel a jemných čar upředených zlou ježibabou, má silný narativní spád. Jsou to však především nálady hudby a přechody mezi nimi, co tuto operu povyšuje, a úspěch v tomto ohledu stojí hlavně na orchestru a dirigentovi. V tomto případě jsme v dobrých rukou. Soubor City of London Sinfonia vřele reagoval na pečlivě odměřené nastudování dirigentky Kărin Hendricksonové s nádherně prolnutými texturami – zejména v dlouhé sekvenci od příchodu Uspávače přes Večerní modlitbu až po snovou vizi, která nás před přestávkou unáší v doprovodu „lesního šumu“ dál. O to působivější to bylo ve chvíli, kdy nad Holland Parkem pomalu zapadalo slunce…

Dětský sbor v inscenaci Jeníček a Mařenka. Foto: Ali Wright

Na tomto pevném zvukovém základu režisér John Wilkie představuje vcelku tradiční produkci – což rozhodně není na škodu. Abstraktní sloupy simulují les, k čemuž dopomáhají vynikající efekty stínovaného světla; malý přenosný domek se objevuje a zase mizí jako rodný dům, aby se později vrátil jako lákavá perníková chaloupka – pro někoho místo pokušení, pro jiného místo zkázy. Dobře využitá je i rampa lemující orchestr, která zajišťuje, že jsou zpěváci dobře slyšet, a kostýmy zdařile balancují na hraně ošuntělosti a exotiky.

Obsazení nemá slabá místa, všichni protagonisté jsou herecky uvěřitelní a hlasově výrazní. Charlotte Badham a Laura Lolita Perešivana v titulních rolích příjemně ladí (což nebývá pravidlem) a zároveň působí jako věrně vykreslení teenageři, ať už jsou právě praštění, mrzutí nebo plní radosti. Bylo velmi osvěžující slyšet part Ježibaby řádně odzpívaný, nikoliv jen podaný jako karikaturu. Eleanor Dennis ji ztvárnila spíše svůdně než děsivě, což je rozhodně správně, pokud máme věřit, že se jí děti nechají oklamat. Jak April Koyejo-Audiger, tak Charlotte Bowden v drobných rolích Uspávače a Víly Rosy zanechaly silný dojem.

Sbor Opery Holland Park. Foto: Ali Wright

Větší důraz na sociální realismus v této inscenaci se projevil i v tom, že role rodičů, které operu rámují, dostaly větší prostor než obvykle. Meeta Raval a Paul Carey Jones byli naprosto přesvědčiví v roli lidí, kteří jsou v koncích s tím, jak uživit rodinu. Jejich lehkovážnost ohledně toho, kde se toulají děti, byla díky jejich pohlcení každodenními starostmi o to uvěřitelnější. Carey Jones, jako velmi zkušený wagnerovský pěvec, byl v tomto díle obzvlášť doma; celá inscenace nabrala na obrátkách v momentě, kdy se jeho silný hlas poprvé ozval v zákulisí, než vjel na scénu na kole.

Paul Carey Jones jako otec Petr. Foto: Ali Wright

Zvláštní uznání si zaslouží sbor Opery Holland Park a děti z Cardinal Vaughan Memorial School. Jejich role jsou klíčové nejen pro celkovou atmosféru a umocnění náladových zvratů, ale také kvůli množství jevištního pohybu, který musí během orchestrálních mezihrer ztělesnit. Tím zajišťují neustálou vizuální i sluchovou stimulaci. Zpěváci i jejich sbormistři k celkovému úspěchu inscenace přispěli zásadním způsobem.

James Clutton v úvodním slově prozradil, že opera dopoledne uchvátila na pět set dětí při matiné, a podobné kouzlo zapůsobilo i na dospělé při večerním představení. To je jasným důkazem schopnosti tohoto díla a inscenace působit na několika úrovních současně.

Hrálo se do 23. června 2023