RECENZE: Happily Ever Poofter, King's Head Theatre ✭✭✭✭

Julian Eaves hodnotí kabaret Happily Ever Poofter v King's Head Theatre v Londýně.

Foto: Rah Petherbridge

Happily Ever PoofterKing's Head Theatre, 23. ledna 2020, 4 hvězdičky Rezervovat vstupenky Tato sólová muzikálová show, která se zrodila loni v legendární Royal Vauxhall Tavern, od té doby neustále roste.  Po počátečních štacích v Above The Stag a v Canal Café Theatre beznadějně vyprodala loňský Edinburgh Fringe a – na krátký čas – i stejnou scénu, na které hraje nyní.  Scénář prošel výrazným „propilováním“; tvůrci upustili od původního mentorsky laděného tónu a vsadili na to, co show sluší nejvíce – břitký, campy, dragem inspirovaný humor a pohotové interakce s publikem.  Zatímco v červenci byla show příslibem plným nápadů, dnes srší energií a naprostou profesionální jistotou... i když stále v sympaticky skromných podmínkách. Toto je příběh gay Disneyho prince, který se cítí mizerně v idylickém ráji kreslených postaviček.  Jeho „vílí kmotříček“ ho proto pošle do světa obyčejných smrtelníků (současného Londýna), aby zde mohl žít svobodně a našel svou pravou lásku.  Následuje zběsilá jízda po ikonických místech londýnské queer scény – od Vauxhallu přes Soho až po Hampstead Heath.  Představení, proložené důvtipnými parodiemi na Disneyho hity z pera autora a představitele Riche Watkina, je roztomilou, drzou, místy až tragickou, ale v jádru nesmírně povzbudivou show, která vás nabije optimismem.  Díky nápadité scéně Alicie Fowles, kostýmům od všestranného Watkinse a 'Bourgeoisie', dynamickému svícení Davida Digbyho a údernému zvukovému designu vypadá i zní inscenace skvěle.  A co víc, Watkins si připravil mnohem vybroušenější text: denodenní hraní v Edinburghu mu dodalo jistotu v práci s publikem a jeho hravé interakce s diváky získaly nový rozměr.  Daří se mu oslovovat široké publikum – přestože mluví primárně ke gay komunitě, získává si sympatie i u mainstreamových diváků.  Formát muzikálu pro jednoho herce je navíc jednou z nejtěžších disciplín, a fakt, že v ní slaví takový úspěch, je obdivuhodný.  Klíčem k posunu v kvalitě je také přínos Watkinsona koproducenta a režiséra Denholma Spurra. Jeho oko a ucho neustále materiál brousí do elegantnější a svižnější podoby: styl má velmi blízko k stand-up kabaretu zasazenému do příběhového rámce.  Obě roviny balancuje s naprostou lehkostí a doplňuje je o nápaditou choreografii Simone Murphyové.   Z celého týmu sálá hluboká víra v projekt a obrovská energie, kterou do jeho rozvoje vkládají – to je to, co show dostalo až sem a co ji nepochybně potlačí ještě dál. Představení se nyní na tři týdny usídlilo v King’s Head, než vyrazí na mezinárodní turné po Austrálii, Německu, České republice a pravděpodobně i Francii a Belgii. Do Edinburghu se pak vrátí opět v létě.  Dosáhnout něčeho takového s první produkcí v tak krátkém čase, je skutečně výkon.   Nepochybně je stále co zdokonalovat, ale tempo, jakým se show vyvíjí, značí, že jde o talenty s mimořádnou invencí.  Během večera jsem se od srdce nasmál a odcházel s mnohem lepší náladou.  Šťastný konec?  No, u této jízdy konec zatím v dohledu není, ale rozhodně je to výlet, který stojí za to.  Běžte se o tom přesvědčit, dokud máte možnost.