RECENZE: I Really Do Think This Will Change Your Life, Mercury Theatre ✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru I Really Do Think This Will Change Your Life v divadle Mercury Theatre, Colchester.

Emma Louise Howell. Foto: Will Green I Really Do Think This Will Change Your Life. Mercury Theatre, Colchester, 1. listopadu 2023, 3 hvězdičky. Influenceři na sociálních sítích obvykle nepůsobí na lidi příliš sympaticky. Žijí v podivném světě produktů, přetvářky a neustále se aktualizujících profilů, které zdůrazňují pozitivitu v každém aspektu života. Hra Emmy-Louise Howell nás zavádí až za tyto hashtagy. Belle byla v sedmnácti populární, ale teď, ve čtyřiadvaceti, bydlí u mámy, nemá skoro žádné vyhlídky – a po incidentu na dětské oslavě, kde ji v roli princezny od Disneyho předběhla konkurence, je na tom ještě hůř. Pak jí ale do zpráv přijde nabídka, v podstatě pyramida neboli „letadlo“, o které ji okolí ujišťuje, že jí změní život.

Emma Louise Howell. Foto: Will Green Ve hře, kterou sama napsala i v ní účinkuje, Howell servíruje dialogy, které jiskří a sviští se stejnou naléhavostí jako emotikony zaplavující její sociální sítě. Je to vtipné, trefné a k dnešní digitální éře velmi jízlivé. Prvních zhruba deset minut je naprostá komediální lahůdka a skvělým doplňkem je vtipný motiv vzkazů, které jí matka nechává na lednici. Howell možná vyloží karty na stůl až příliš brzy, protože je hned jasné, že Belle čeká strmý vzestup a následně velmi rychlý pád. Hře by neuškodilo mírné krácení, protože tempo z úvodu v polovině trochu polevuje a Belle se jen málokdy dokáže podívat dál než za vlastní potřeby. Vedlejší linka o roztržce s nejlepší kamarádkou také nenaplní svůj potenciál a vytratí se do ztracena. To však nijak neubírá na kvalitě scénáře; autorčin hlas je silný a plný potenciálu. Nejde přitom o čistě sólové představení – herečka je dokonale v synchronu s živými projekcemi a vizuálním storytellingem Matta Powella, přičemž režisérka Hetty Hodgson udržuje svižný spád. Letos jsem viděl mnoho inscenací, které do děje zapojují sociální sítě a obrazovky, některé s větším a jiné s menším úspěchem, a tato patří rozhodně k těm nejzdařilejším. Scénář exceluje především v precizním rozboru škodlivosti a sebedestrukce, kterou sociální sítě způsobují, a v popisu zhoubného vlivu, který mají na mnoho mladých lidí.