RECENZE: Impossible, Noel Coward Theatre ✭✭✭✭

Luis de Matos v show Impossible. Foto: Helen Maybanks Impossible

4 hvězdy

Noel Coward Theatre

31. července

REZERVOVAT VSTUPENKY

Je to oficiální: magie je zpět. Po dlouhou dobu byla vysmívána jako kýč a zastaralé trikaření, ale pořady jako Britain’s Got Talent a moderní průkopníci jako Derren Brown zajistili, že kouzla jsou opět v módě.

To, že show Impossible zaplňuje Noel Coward Theatre, je toho jasným důkazem. Tento strhující a vybroušený večer dovedně mísí výkony talentovaného souboru, který pokrývá oblasti od únikářství přes mikromagii až po čtení myšlenek.

V programu najdeme několik velkolepých kousků, které vám skutečně vyrazí dech; auto „zmizí“, asistentka se vznáší a je rozseknuta vpůli a vrtulník se objeví jako odnikud. I když upřeně sledujete ruce aktérů nebo hledáte tajná propadliště, maska nepadá a triky zůstávají skutečně působivé.

Představení je protkáno slovními i grafickými odkazy na uznávané kouzelníky minulosti, což dodává večeru historický rozměr a ukazuje vývoj tohoto řemesla. Zatímco některé triky sahají staletí do minulosti (což jim nijak neubírá na působivosti), Jamie Allan, digitální mág, předváděl kouzla pomocí iPadů a laserů. Spojení starého s novým fungovalo skvěle a rozmanitost magických žánrů zajistila vzrušující zážitek.

Scéna byla po celou dobu dynamická a podmanivá, podpořená nápaditou režií a rychle se měnícími kulisami. Epická hudba Michaela Bradleyho excelovala v budování napětí a velkoplošné obrazovky byly chytře využity k tomu, aby divákům přiblížily detaily mikromagických triků. Příběhová linka o malém chlapci objevujícím radost z kouzel byla sice trošku sentimentální, ale dodala show soudržnost a emocionální váhu.

Nejsilnější stránkou této produkce je, že přesně ví, kdy přizvat diváky k zábavě. Namísto předstírání, že magie je nějaký uzavřený spolek čarodějů, jsou diváci vybízeni k aktivní účasti, ať už jako dobrovolníci na pódiu, nebo tipováním odpovědí. Nesmírně šarmantní a zábavný Luis de Matos dokonce naučil publikum vlastní kouzelnický trik, což bylo milé gesto, které se u diváků setkalo s velkým úspěchem.

Jonathan Goodwin v show Impossible. Foto: Helen Maybanks

Největší hvězdou večera byl Jonathan Goodwin; děsivě urostlý a odvážný únikář, který se vystavoval všemožným druhům bolesti. Hned v úvodu se v plamenech vyprostil ze svěrací kazajky a později dokázal kuší sestřelit předmět z ruky své manželky ve stylu Viléma Tella. Goodwin má s publikem skvělý vztah a na některé z jeho riskantnějších kousků se dalo dívat jen skrz prsty.

Na druhém konci magického spektra stojí Chris Cox, mladistvý a energický „čtenář myšlenek“, o kterém ještě určitě uslyšíme. Svým projevem připomíná jakousi odlehčenou verzi Derrena Browna, stará se o komediální vložky a předvádí velmi působivé triky s pomocí publika. Odhalením byl také Ali Cook, který s elegancí a humorem úspěšně zopakoval Houdiniho děsivý únik z vodní nádrže.

Katherine Mills, která měla původně vystoupit, bohužel v tomto představení chyběla a její absence byla v rámci vyváženosti pohlaví znát. I když v souboru bylo několik žen, zastávaly spíše starosvětskou roli „kouzelníkovy asistentky“, které jsou zavírány do krabic a rozřezávány. Kouzelnický průmysl má očividně problém přitahovat ženy, a tak doufejme, že návrat Millsové inspiruje novou generaci kouzelnic po vzoru Dynama.

Někteří pochybovali, zda může kouzelnická show v dnešním West Endu uspět, ale Impossible nabízí skutečně prvotřídní podívanou. Je to inteligentně zinscenované, skvěle obsazené a plné triků, nad kterými budete kroutit hlavou ještě celou cestu domů.

Show Impossible se hraje v Noel Coward Theatre až do 29. srpna