RECENZE: Jason Gardiner – In The Closet, Crazy Coqs Londýn ✭✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje Jasona Gardinera v In The Closet, autobiografickém kabaretu/show, které se právě hraje v Crazy Coqs v Brasserie Zedel v Londýně.

Jason Gardiner – In The Closet

Crazy Coqs v Brasserie Zedel

4 hvězdy

Rezervovat vstupenky

In The Closet je autobiografický pohled na život a kariéru choreografa, zpěváka a porotce Dancing on Ice Jasona Gardinera. Představení nás provází inspiracemi, triumfy i nepřízní osudu, které ho z Austrálie přes Hong Kong a Ameriku zavedly až do Londýna.

O Jasonovi vím už od jeho začátků v australských produkcích Cats a 42nd Street, což se shodovalo s počátkem mé celoživotní závislosti na hudebním divadle. Je to závislost, kterou, jak se zdá, ani jeden z nás nemá v úmyslu léčit.

In The Closet není jen tak obyčejný kabaret ani monodrama; je to velmi osobní kousek terapie pojatý jako zábava. Jason vzpomíná na nejdůležitější okamžiky svého života a kariéry; úryvky z muzikálových klasik prolétají scénou rychleji, než by se zdálo lidsky možné. Melange písní z A Chorus Line a West Side Story následují autoři jako Irving Berlin, Men At Work, Jerry Herman, Lionel Bart, Charles Strouse, Cy Coleman, Henry Kreiger, Cole Porter, Fritz Loewe, Richard Adler a Jerry Ross, John Kander, Andrew Lloyd Webber, Stephen Schwartz, Anthony Newley a dokonce i špetka Perrena a Fekarise. Úryvky písní jsou někdy použity v původní podobě, jindy lehce upraveny pro daný moment, nebo v některých případech textově přepsány – někdy úspěšně, jindy méně.

Je to pohodový výlet do vzpomínek, ale nenechte se ukolébat. Ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, Jason vypustí pár bomb ze své minulosti, které jsou v jednom případě naprosto šokující. Patří mu uznání za to, že je schopen je takto veřejně sdílet.

Brzy si uvědomíte, že Jason je příliš silný živel na to, aby ho bylo možné plně zkrotit nebo prezentovat v tak komorním prostoru, jako je Crazy Coqs. Kromě jeho skvělého výkonu v muzikálu Ruthless! v londýnském Arts Theatre v roce 2018 jsem si uvědomil, že jsem Jasona nikdy předtím neslyšel zpívat sólo. Zotavil se z operace hlasivek před několika lety a nyní je ve skvělé formě. Většinu času je show okořeněna dramatickými gesty a rozmachem, které podtrhují vyprávění, ale pro mě byly nejlepšími momenty ty, kdy přišlo něco jemného a lyrického, jasně definovaného a o to působivějšího, protože to v sobě neslo tichou pravdu bez showbyznysového pozlátka.

Je to večer o vítězství nad nepřízní osudu a, jak říká sám Jason, šance pochopit a smířit se se svou rozporuplnou a barvitou minulostí, což se mu v mnoha ohledech daří na jedničku.

K Jasonovi se na pódiu přidávají Sorcia a Ryan Joseph, kteří se v některých číslech dělí o vokály a v jiných tvoří nádherné harmonické doprovody.

Na tomto epickém večeru s Jasonem spolupracoval Phillip Foster, který hudbu zaranžoval a po celou dobu poskytoval svůj vlastní styl skvostného doprovodu na klavír. Je radost poslouchat Phillipovu bohatou hru, kterou mohu přirovnat pouze k „dvouručnímu orchestru“, jenž je vždy v dokonalém souladu s umělcem, jak se patří.

Je tu jen jedna věc, která ve mně po celý večer zanechávala nepříjemný pocit. Jedna obzvlášť šokující vzpomínka je doprovázena aranžmá známé písně, které je tak vzdálené tomu, co se stalo, že jsem se přistihl, jak se snažím vytěsnit text, abych si ten okamžik nespojoval s danou melodií. Pravděpodobně to bylo takto vystavěno pro dramatický efekt, ale mně se toto spojení příčilo.

In The Closet se hraje v Crazy Coqs v různých dnech až do 2. února. Doufejme, že po této štaci režisérka Heather Douglas s Jasonem zapracuje na zkrácení některých momentů a vnesení jasu do oněch zběsilých pasáží – kde, citujme slavný Hammersteinův text – by on mohl „zatočit i s tančícím dervišem“. O dalších plánech pro In the Closet nepadlo ani slo, ale jedna věc, kterou mě tato show o Jasonovi naučila, je, že byste nikdy neměli čekat očekávané a že rozhodně nehodlá stát na místě – stále kupředu.

In The Closet mi posloužilo jako jakýsi „úvod do Jasona Gardinera“. Nyní k tomuto muži chovám ještě větší pochopení a respekt. Mnozí znají Jasona jen jako kousavou postavu, kterou vytvořil pro Dancing on Ice, ale skrývá se v něm mnohem víc. Doufám, že Jason uspořádá další večer, kde zazpívá celé verze některých úryvků z této show. Byly natolik plné emocí a upřímnosti, že jsem si jistý, že Jasonovy životní zkušenosti a čerstvý pohled by nás donutily se znovu podívat na otřepané muzikálové klasiky – a možná na větším jevišti a s tanečníky!