RECENZE: Much Ado About Hero, Theatre N16 ✭✭✭

Mnoho povyku pro Hero (Much Ado About Hero)

Theatre N16

17. října 2017

3 hvězdičky

Lexi Clare, producentka, autorka a hvězda tohoto počinu, je osobností, se kterou se musí počítat – a představuje vítaný přírůstek na britské divadelní scéně. Jako inspirátorka a hlavní hybná síla neobyčejného festivalu her nových autorek Maiden Speech, který hostí prostorný pub The Bedford v Balhamu (domovská scéna Theatre N16), se chopila šance zazářit v klíčovém představení. Jde o hru, kterou napsala jako odpověď na staletí tradovaných názorů na jednu z nejotravnějších shakespearovských postav – Hero, zdánlivě pasivní oběť toxických intrik Dona Johna ve stále oblíbenější rodinné komedii Mnoho povyku pro nic.

Úvod je mistrovský: Clare se představuje jako jakýsi Sam Spade – nebo možná Arletty – v trenčkotu, srší kamenným humorem a sype z rukávu hlášky suché jako to nejkřupavější martini. V patnáctiminutovém monologu brilantně boří stovky let stereotypů a barvitě přetváří jednu z nejméně známých a nejméně obdivovaných Shakespearových ženských postav. Už jen tato část stojí za cenu vstupenky. Vezouce se na vlně jejího intelektu, humoru a divadelního génia, pociťujete nadšení, že můžete být u startu kariéry, která bude – zcela jistě – velmi úspěšná. Málokdy narazíte na interpretku s takovou fantazií a schopností přimět diváky vidět důvěrně známé věci zcela novýma očima.

Po této senzační ouvertuře jako by však Clare trochu opustila odvaha a vrací se k prezentaci „konvenční“ ženské Hero, a to včetně květovaných dlouhých šatů s nabíranými mušelínovými rukávy. Chvíli člověk čeká, že tento obraz nějak podvrátí, ale kdepak; pouští se do vcelku předvídatelného převyprávění děje a hlavních promluv hry. I když to může posloužit jako užitečná pomůcka pro studenty u maturit či zkoušek GCSE, je to trochu zklamání. Toho si je pravděpodobně vědoma i sama Clare, a nepřekvapilo by mě, kdyby se příště podobného materiálu vzdala a raději se soustředila na svou vlastní vynikající mysl a divadelní cit pro to, co funguje. Ostatně, nesnaží se být ženskou verzí Reduced Shakespeare Company; má nám co říct mnohem víc než jen to. Mnohem víc.

Její vývoj na scéně doprovází Amy Le Rossignol (rovněž u kláves), která složila hudbu k písňovým textům z pera samotné Clare. Jsou to líbivá čísla, ale zatím možná nejsou tak propracovaná jako samotná kostra inscenace. Doufejme, že zkušenost se sdílením této první verze s publikem v Balhamu posílí odhodlání autorek a performerek k dalšímu rozvoji díla. Není těžké si jej představit jako silného kandidáta pro festivalovou scénu, což by mohlo jejich kariéru nakopnout ještě výrazněji. Byl to nezapomenutelný debut a mám velké štěstí, že jsem u něj mohl být. Budu s velkým zájmem sledovat další kroky a tvorbu nesmírně talentované slečny Clare a jejího týmu.

ZJISTĚTE VÍCE O THEATRE N16