RECENZE: Oh What A Lovely War, Mercury Theatre Colchester ✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Oh What A Lovely War v podání Blackeyed Theatre v colchesterském Mercury Theatre, uváděnou v rámci národního turné.

Oh What A Lovely War. Mercury Theatre, Colchester 22. 9. 23 3 hvězdičky Webové stránky Blackeyed Theatre U příležitosti 60. výročí této klasiky z dílny Theatre Workshop Joan Littlewoodové vyjíždí soubor Blackeyed Theatre s novým nastudováním. Ve své době toto dílo způsobilo revoluci v hudebním divadle – vyprávělo historii první světové války prostřednictvím dobových populárních písní, ať už oficiálních, nebo těch s texty upravenými samotnými vojáky. Dodnes zůstává silným protiválečným apelem, který je až mrazivě aktuální. Inscenace nabízí mnoho obdivuhodného, i když je některý materiál až příliš rozvleklý – například scéna o tom, kolik během války vzniklo milionářů, je sice trefná, ale táhne se ještě dlouho poté, co divák pointu pochopil. Místy je představení také poněkud hektické, zejména první polovina se chvíli usazuje, a chybí zde ústřední postava „obyčejného člověka“, se kterou bychom se mohli ztotožnit. Přesto jsou zde hluboce dojemné momenty a projekce nám neustále připomínají děsivé, téměř neuvěřitelné ztráty na životech, raněné a nezvěstné.

Silný ansámbl hrajících hudebníků s lehkostí střídá role i nástroje a energie celému kusu nechybí. Ceremoniář Christopher Arkeston nás provádí estrádním stylem „end-of-the-pier show“ se suverénním přednesem, Tom Crabtree mistrně přepíná mezi postavami a Harry Curley si se svou přehlídkou rolí krade pozornost téměř pro sebe. Alice E. Mayer přesvědčivě ztvárňuje tehdejší vlasteneckou propagandu, Chioma Uma se postarala o nádherný vrchol večera v roli sestry zpívající Keep The Home Fires Burning a Euan Wilson je vynikající jako Haig, přičemž ukazuje, jak snobismus soukromých škol a třídní systém poslaly miliony lidí na smrt. Zvláště zapamatovatelná je scéna v kostele, kde si vojáci po svém přetextovali hymny jako projev šibeničního humoru, a samotný závěr je mimořádně jímavý.

Režisérka Nicky Allpress přichází s řadou nápaditých prvků a stylizací. Scénografie Victorie Spearing je nenápadně prostá, což umožňuje plynulý tok děje a zároveň sděluje vše podstatné. Od svého vzniku byla tato hra vždy silným vzdělávacím kusem a zůstává jím i nadále. Jde o komorní produkci, která se ve velkém sále divadla Mercury možná trochu ztrácela, ale to nic neubírá na síle původní vize souboru Joan Littlewoodové. Na turné: Oh What A Lovely War – Blackeyed Theatre