RECENZE: Koncert Setha Rudetského s Lillias White ✭✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje vystoupení Lillias White a Setha Rudetského v nejnovějším díle online cyklu Seth Concert Series.

Lillias White The Seth Concert Series s Lillias White

Streamováno online

5 hvězdiček

16. listopadu 2020

Webové stránky Seth Concert Series

Svěží úvodní doprovod nás vtáhl do úžasně uvolněné a pohodové 'On The Other Side Of The Tracks' (Cy Coleman/Carolyn Leigh), skutečně okouzlujícího kousku z muzikálu 'Little Me'. Lillias s mistrovskou lehkostí proměnila toto zdánlivě prosté číslo ve velkolepou a osvěžující sondu do života a jeho náročnějších výzev. V jejím podání zaznívaly medové tóny připomínající hlas Sarah Vaughan, včetně hravé imitace vlakové píšťalky, která píseň krásně odpíchla. Skvělá vizitka, která jasně říká: v sále je špičková muzikálová interpretka!

Poté se ponoříme do jejího vyprávění a zjistíme: je to další příběh o někom, kdo začínal skromně a nenápadně, a jak se z něj pak stala úžasná hvězda... stále však skromná. Je to milé, takové rodinné vyprávění! Moc se mi to líbilo. Lillias vypráví všechny ty domácké příběhy, které očekáváte od amerického maloměsta, navždy ztraceného někde v zapadákově. A z toho všeho, vážení diváci, se najednou jako ranní lilie nad hladinou zářícího jezera ozval... TEN HLAS!

V úplně jiném tempu jsme vpluli do 'You Make Me Feel Like A Natural Woman' (Carole King/Gerry Goffin/Jerry Wexler), kde Seth vystřihl parádní harmonie na své pianino ve stylu toho nejlepšího baru se starou dobrou whisky! Tohle byl příběh, který přesně věděl, kam směřuje a kdy tam dorazit. Je to příběh pro každého, který shodou okolností vypráví skvělá zpěvačka. V jejím projevu přitom gospelový sbor a nedělní kázání v kostele nikdy nezní příliš vzdáleně.

Když přišla výzva z Broadwaye, byla zrovna na turné s 'Tin Types'. Šlo o show 'Barnum' (opět Michael Stewart/Cy Coleman) a konkurz se konal přímo na jevišti broadwayského divadla před prázdným hledištěm. Zvládla to na jedničku. A stejně tak ovládla i celé představení, o kterém Lillias stále mluví, jako by se to všechno stalo teprve včera. Hloubka citu k divadlu u lidí, kteří mu zasvětí život, je vskutku fascinující, zejména pro někoho, kdo nikdy nepocítil ono vnitřní nutkání narušující jinak spořádaný a rozumně vedený život. Vypráví tu skvělý příběh o spolupráci s mladou Madonnou... která opustila broadwayeskou show, aby šla pracovat na desce. Jak se ukázalo, byl to pro tuto divu docela chytrý tah.

Poté jsme se v rytmu honky-tonk ragtimu přehoupli do 'Thank God I'm Old!'. Byla to brilantní, nablýskaná melodie z této cirkusové podívané – jedna z těch chytlavých Colemanových skladeb, které vám po prvním poslechu už prostě nezmizí z hlavy. Následovalo svižné shrnutí kariéry Lillias White, zahrnující 'The Amen Corner' Jamese Baldwina a mnoho dalších projektů. Právě Baldwin ji však katapultoval do obnoveného turné 'The Wiz', kde dělala záskok za hlavní roli Dorothy, dokud se její představitelka nerozhodla skončit, čímž Lillias uvolnila cestu. Nakonec to samozřejmě zařídil agent. Kdyby nebylo všech těch neviditelných lidí, kteří každý den, týden a rok o kousek víc pootevírají dveře, kde bychom byli, když hledáme pokrok?

A pak nám do uší zaznělo majestátní podání úžasného čísla Charlieho Smallse z jeho neuvěřitelného projektu pro Dianu Ross, 'Home'. Byl to výkon, který přesně věděl, jak dávkovat vyprávění melodie a kam umístit oporu i hlasové ohňostroje (ty všechny přijdou v posledním tónu!). Ale to, co je na tomto cyklu opravdu sympatické, je uvolněná, neformální a rozvláčná konverzace mezi Rudetským a jeho hostem, který vždy rád povolí ostražitost. Znovu se potvrzuje, co jsem říkal dříve – nejlépe to funguje se starými přáteli hudebního režiséra. A chce snad někdo tvrdit, že mít staré přátele je hřích? Samozřejmě že ne!

Seth Rudetsky

Co by mohlo být příjemnějšího než slyšet 'Keepin' Out Of Mischief Now' od Fatse Wallera a Andyho Razafa, nepochybně vytaženou – živou a velmi svěží – z revue 'Ain't Misbehavin'', která se v poslední době v Británii dočkala pozoruhodného znovuzrození. A ano, jako náhradnice (understudy) se dokonce dočkala recenze za své odpolední představení v 'Dreamgirls' (což je vzácnost), a ty recenze byly okamžitě po celém divadle v naprostém kurzu. Poté jsme hladce přešli k břesknému provedení 'I Am Changing' (Henry Krieger/Tom Eyen) – diva v té nejčistší podobě, zejména v naprosto svobodných vokalízách a improvizacích: procítěné a dokonale provázané s dramatem písně. Opona!!!!

Zavzpomínala také na 'Once On This Island' (Ahrens/Flaherty) a zazpívala nám 'Come Down From The Tree', vyřazenou píseň z tohoto titulu. Byl to milý pokus o skladbu, která však, podobně jako velká část dané show, neobývá svět, ve kterém by diváci chtěli trávit čas. Živějším příběhem bylo další číslo v rytmu samby a rumby, 'Fairy Tales' od Anity Baker. Jako téměř vše v podání Lillias se i tato píseň proměnila v pulzující záležitost plnou síly a energie, díky čemuž zněla jako skladba, kterou chcete slyšet a znát navždy. Místo toho jsme se však přenesli k duu Cy Coleman a Ira Gasman v muzikálu 'The Life' k postavě Sonyi a její 'The Oldest Profession', což je takové to zásadní velkolepé číslo před koncem představení. (Ležérní a dekadentní atmosféra je zde vykreslena naprosto přesně a podmanivě, přesně ve stylu muzikálu s 'lechtivou' tématikou, kterým 'The Life' je.) A Sethovi se dokonce podařilo do toho vpadnout a vrátit vše tam, kam má. Lillias White oslnila další úžasně proměnlivou a energickou inkarnací. Zkrátka výkon, ze kterého si sednete na zadek!

Přečtěte si další recenze ze seriálu Seth Concert Series