RECENZE: Stephanie J. Block a Sebastian Arcelus v online koncertní sérii Seth Concert Series ✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje koncert Stephanie J Block a Sebastiana Arceluse se Sethem Rudetskym v rámci on-line série Seth Concert Series.

Stephanie J Block a Sebastian Arcelus se Sethem Rudetskym The Seth Concert Series Online

4 hvězdy

Streamováno 18. dubna, repríza 19. dubna

Bylo to milé, komorní a nesmírně příjemné představení, u kterého se člověk mohl uvolnit, nechat se jím unášet a prostě jen obdivovat talent účinkujících.  Písně byly zazpívány s naprostou suverenitou, klavírní doprovod byl přímo famózní (jak ostatně oba zpěváci hudebnímu řediteli neustále připomínali – pořád to v těch prstech má!) a doplňující povídání plynulo s lehkostí a humorem.  Pokud něčemu něco chybělo, pak to bylo – nevyhnutelně – ono dramatické napětí „divadla“, ze kterého se tyto muzikálové kousky zrodily.  Bez dramatického kontextu je občas těžší nechat skladbu vyznít tak, jak byla zamýšlena; a bez hlubšího rozměru – jako je pocta konkrétnímu umělci či rozbor práce autora – se kabaretu nedaří zcela dosáhnout kvalit repertoáru, ze kterého čerpá.

Píseň „I Saw The Lights Go Down On Broadway“ od Billyho Joela zvolili jako trefně nihilistický úvod tohoto dílu nepostradatelné kabaretní talkshow Setha Rudetského.  Přestože jsou manželé, Block a Arcelus ji zvládli s patřičnou vášní.  Stephanie poté plynule navázala skladbou „Early Morning Madness“ z muzikálu Sunset Boulevard od Andrewa Lloyd-Webbera a Dona Blacka.  To byla ona důvěrně známá půda.  Ještě víc se v ní diváci ocitli při Sebastianově sólu „Glory“ z Larsonova „Rentu“, což je kus, který zná víc než dobře, jelikož v něm na Broadwayi působil jako swing.

Následoval přesun k dalšímu favoritovi tohoto pořadu, muzikálu „The Pajama Game“ (Richard Adler a Jerry Ross), a duetu „I Love You More“.  Došlo i na hudbu z „Falsettos“ (hudba a texty William Finn, libreto James Lapine – ten byl mimochodem k dispozici, aby posvětil casting pro chystané turné) a na další klasické kusy, které k této sérii neodmyslitelně patří.  „As Long As You're Mine“ ze Schwartzovy „Wicked“ byla pro pár sázkou na jistotu a dočkali jsme se jí dokonce i ve verzi pro šest mužských hlasů v rámci pěvecké soutěže.

Osvěžením bylo zařazení o něco méně okoukané skladby „True Companion“ (Marc Cohn), která dokonale sedla Sebastianovu hladkému, podmanivému tenoru s nádechem country.  Stephanie odpověděla písní „At Times Like This“ od autorské dvojice Ahrens a Flaherty z muzikálu „Stiff“.  Od stejných autorů pak zazněla i melodicky bohatá „Our Children“ z „Ragtimu“.  Jejich hlasy k sobě v duetu krásně ladily.

Totéž se opakovalo u „Move On“ ze Sondheimova „Sunday in the Park with George“, ovšem s originální záměnou rolí – a úpravou historie!  (Proč ne?  Kde jinde by si člověk měl plnit sny a měnit svět podle svého, když ne v divadle?)  Následoval další William Finn z další spolupráce s Jamesem Lapinem, tentokrát „I Feel So Much Spring“ z muzikálu „A New Brain“.  Třeba jednou tvůrci přijdou na to, jak nám zprostředkovat celá představení, tematické recitály nebo prostě něco ucelenějšího než tyhle lákavé útržky.  Bylo by to skvělé.

Mezitím jsme ale všichni končili s pocitem přicházejícího jara: ročního období plného šarmu, krásy a naděje.