RECENZE: The Hand Of God (Talking Heads), iPlayer ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Kristin Scott Thomas v monologu Alana Bennetta Ruka boží (The Hand Of God), který je součástí série Talking Heads, nyní dostupné na BBC iPlayer.

Kristin Scott Thomas v díle Ruka boží (z cyklu Mluvící hlavy) Talking Heads: Ruka boží.

Nyní ke zhlédnutí na BBC iPlayer.

4 hvězdičky

Sledujte zde

Hra Ruka boží působí o něco lehčeji než některé pozdní kousky ze série Talking Heads a já ji vždycky považoval za nejslabší článek cyklu. Má to dva hlavní důvody: zaprvé, Celia je nesmírně snobská a nesympatická postava, a zadruhé, jen těžko věřím závěrečnému rozuzlení. (Pokud jste hru ještě neviděli, tato recenze může obsahovat spoilery.) Nicméně Kristin Scott Thomas je v roli Celie naprosto dokonalá. Hraje sice tak trochu proti svému obvyklému typu, ale pod jejím snobským, chladným zevnějškem začíná všechno praskat a unikat jí mezi prsty jako vzácná starožitnost.

Celia vnímá svůj obchod se starožitnostmi jako soukromé království vytříbeného vkusu. Opovrhuje zákazníky, kteří k ní nosí věci s tím, za kolik je viděli oceněné v pořadu „Poklady z půdy“ (Antiques Roadshow), protože Celia televizi ze zásady nemá. Prodává „poctivý venkovský nábytek“, hodiny (protože její zesnulý manžel pracoval u pyrotechniků) a dobovou keramiku. Nikdy by nesnížila k prodeji plyšových medvídků ani doplňkového zboží typu čatní a džemů. Svou konkurenci sleduje jako ostříž a tvrdí, že na ni žádný zákazník nevyrukuje s „nejstaršími triky na světě“. Když z okna spatří starou slečnu Ventriceovou, okamžitě – jak to dělá v průběhu celého monologu – začne vyjmenovávat cennosti, které z ní už vymámila, všimne si krásné brože s kamejí a podotkne, jak stařenka schází. Co nevidět už sedí u smrtelné postele slečny Ventriceové (kterou si sjede odborným pohledem), v duchu si sepisuje poklady v každém pokoji a doufá, že uloví pár kousků. Pak se ale objeví dávno ztracená neteř, shrábne dědictví a Celii dá za její čas jako odškodné krabici plnou „cetek“. Je tam pěkný rám, ale v něm ošklivý náčrtek. Ten prodá za 100 liber mladíkovi a má radost z obchodu i z bonusu, že si dotyčný přijde pro masivní stůl z fary, kterého se nemohla zbavit přes rok. Jenže on na ni vytáhl ten nejstarší trik z knihy – ten náčrtek je raný Michelangelo, Boží ruka, s hodnotou v milionech.

Střetávám se s pocitem, že by se něco takového našlo v krabici ve starém venkovském domě a že by Celia, i když obrazy nejsou její doménou a v televizi neviděla ani znělku „South Bank Show“, aby poznala ten slavný prst, neměla o hodnotě ani tušení. Nicméně Scott Thomas brilantně rozehrává škálu úsměvů, které zachycují Celiin pád ze snobského výsluní. Ten blahosklonný úsměv pro zákazníky, upřímnou radost, když si myslí, jak výhodně prodala stůl a náčrtek, i ten falešný, zlomený úsměv do kamery ve chvíli, kdy odhaluje, kolik milionů nechala projít svým obchodem. Tahá se za rukávy svého usedlého, levně vypadajícího svetru a pokukuje po džemu a čatní, které teď prodává. V obchodě má teď plno lidí, kteří se na ni přišli jen podívat. Je to mistrovsky napsaný kus s vynikající výpravou a režie Jonathana Kenta nechává Celii v závěrečné scéně postupně úplně zhasnout. Původně jsem tohle dílo podcenil, ale v tomto podání skutečně září. Jen doufám, že ne všichni starožitníci jsou jako Celia….

Další recenze ze série Talking Heads Přečtěte si naši recenzi na An Ordinary Woman, naši recenzi na The Shrine, naši recenzi na Soldiering On, naši recenzi na Her Big Chance, naši recenzi na The Outside Dog a naši recenzi na Bed Among The Lentils.