RECENZE: The Rocky Horror Show, New Wimbledon Theatre ✭✭✭✭

The Rocky Horror Show

Wimbledon Theatre

29. února 2016

4 hvězdičky

Kupte si vstupenky na britské turné

The Rocky Horror Show je muzikálový zážitek jako žádný jiný. Od své premiéry v malém divadelním sále Royal Court v roce 1973 dal tento kus vzniknout kultovnímu filmu, bezpočtu světových nastudování a své vlastní subkultuře a fanouškovské komunitě.

Pro ty, kteří se s tímto představením setkávají poprvé: diváci se často oblékají jako hlavní hrdinové a jsou pobízeni k hlasitému vykřikování poznámek i dvojsmyslů, stejně jako k tanci během mnoha hudebních čísel. Výsledkem toho bylo divadlo ve Wimbledonu plné síťovaných punčoch a drag artists, což vytvořilo jednu z nejúžasnějších atmosfér, jakou jsem kdy zažil.

Příběh kopíruje klasické hororové snímky; poté, co Janet přijme Brada jako snoubence, se šťastný pár ztratí v dešti. Náhodou narazí na hrad transvestity Dr. Frank-N-Furtera. Ten právě odhaluje svůj výtvor, mladého muže jménem Rocky Horror, který se doktora bojí a odmítá jeho sexuální návrhy. Brad a Janet se v doktorově podivném světě ztrácejí, zatímco někteří z jeho kumpánů dělají vše pro to, aby se zmocnili hradu.

Děj je očividně nesmyslný (na jevišti dává ještě menší smysl než na papíře), ale v mnoha ohledech je zápletka, a dokonce i samotný výkon, druhořadý. Člověk má dojem, že i kdyby diváci sledovali tu nejhorší produkci všech dob, bylo by jim to úplně jedno – tak moc jsou odhodlaní se dobře bavit.

Hudební čísla jsou parodií na staré hororové B-filmy a nechybí v nich chytlavé melodie a interakce s publikem, především během slavného Time Warpu. Zábavný moderní prvek přišel během písně There’s a Light, kdy diváci úplně spontánně použili světla svých telefonů k dokreslení atmosféry.

Být na tomto představení poprvé je trochu jako octnout se v sektě, kde vám nikdo nedal posvátnou knihu. Všichni znají texty, taneční kroky i interní vtipy. I vypravěč v podání Steva Punta na začátku vtipkoval: „Nechci kazit zážitek těm dvěma nebo třem z vás, kteří představení ještě nikdy neviděli.“ Buď se do toho naplno položíte, nebo vás čeká velmi rozpačitý večer.

Já zvolil první možnost a skvěle se bavil, k čemuž přispělo i obsazení s několika známými tvářemi. Diana Vickers (hvězda X Factoru) a Ben Freeman (známý ze seriálu Emmerdale) se zhostili rolí Janet a Brada a naštěstí ani v jednom případě nešlo o obsazení jen pro „slavné jméno“.

K výkonu Vickers jsem byl zpočátku skeptický, protože její herecký projev v činohře The Duck House před pár lety mi přišel poněkud omezený. Muzikál je ale očividně mnohem spíše její parketou; byla příjemně naivní Janet po boku Freemanova šprtského Brada. Freeman byl v roli tak přesvědčivý a má natolik skvělý hlas, že jsem si až po představení uvědomil, o koho jde.

V talentovaném ansámblu zářila understudy Lauren Ingram v roli Columbie. Těšil jsem se sice na Sophie Linder-Lee (což by byla role na hony vzdálená její minulé postavě Glindy), ale Ingram byla úžasnou náhradou v něčem, co možná bylo jejím prvním výstupem v této roli. Vtipná, sympatická a s nádherným hlasem – byl to jeden z nejlepších výkonů náhradníka, co jsem viděl.

Kristian Lavercombe hrál roli Riff-Raffa už více než tisíckrát po celém světě, takže není překvapením, že mu sedne jako ulitá. Náhradník Richard Meek jako Eddie/Dr Scott byl však občas trochu tichý a v doprovodu skvělé kapely Bena Van Tienena mu bylo hůře rozumět.

Vypravěč Steve Punt udržoval tempo představení díky chytrým aktuálním narážkám a improvizovaným vtipům. Choreograf Nathan Wright trefil tu správnou notu s bizarními a potrhlými čísly, zatímco osvětlení Nicka Richinga je působivé a dramatické.

Rocky Horror je kus, kterému značně chybí děj a ucelenost; mám podezření, že kdybych ho viděl dříve, než získal kultovní status, možná bych ho nesnášel. V dnešní době je však toto představení mnohem víc než jen to, co se děje na scéně – je to divadelní zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

ROCKY HORROR JE AKTUÁLNĚ NA TURNÉ PO BRITÁNII. VSTUPENKY NAJDETE ZDE