RECENZE: The Sweethearts, Finborough Theatre ✭✭✭✭

Jack Derges a Jack Bannon v inscenaci The Sweethearts. The Sweethearts

Finborough Theatre

25. září 2015

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Divadelní hra The Sweethearts (Miláčkové) začíná třemi citáty o hrdinství, včetně této myšlenky Ernesta Hemingwaye: „Čím jste starší, tím je těžší mít hrdiny, ale je to tak nějak nezbytné.“ Je to trefná myšlenka, kterou hra Sarah Page rozvádí s brilantně cynickým účinkem. The Sweethearts naznačuje, že naše potřeba hrdinů je největší ve chvílích, kdy je situace nezvladatelná, jako by nás vyhřívání se v hrdinství někoho jiného mělo chránit před vlastními pochybnostmi. Zároveň je to však prezentováno jako něco nutkavého, co klame mozek a otravuje srdce. Hra se odehrává v afghánském táboře Camp Bastion v létě 2014 a vypráví příběh titulního ženského tria, které tvoří Helena (Maria Yarjah), Mari (Doireann May White) a hlavní zpěvačka Coco (Sophie Stevens). Po příjezdu do tábora, kde mají odehrát koncert pro vojáky, jsou jim jako doprovod přiděleni dva vojíni, David (Joe Claflin) a Trevor (Jack Bannon), a poddůstojníci Mark (Jack Derges) a Rachel (Laura Hanna). Trevor a Mark čekají na příjezd dívek s dravým vzrušením, zatímco citlivý David vidí v tomto úkolu šanci znovu se sblížit s Coco, svou láskou z dětství. Útok na základnu však zhatí plány na show a donutí Trevora, Marka a Rachel ukrýt se i se svými vyděšenými svěřenkyněmi, zatímco David se pokouší zachránit charismatického velitele, kapitána Nichollse (Stevie Raine).

Stevie Raine a Sophie Stevens v inscenaci The Sweethearts

Hra oplývá postavami, které jsou chybujícími hrdiny. Mark prohlašuje, že je mu „úplně fuk“, jestli zachrání život kolegyni, ale Rachel naznačuje, že za jeho sukničkářstvím stojí právě jejich nenaplněný vztah. Coco je miláčkem médií a hlavním objektem zájmu vojáků, ale silně pociťuje tlak slávy a klidně by zničila kariéru Mari i Heleny, kdyby to znamenalo, že může žít normální život. Nejpůsobivější postavou je kapitán Nicholls, přirozeně šarmantní a kompetentní důstojník, kterého vojáci považují za prototyp odvahy. Jak však vidíme v drásavých závěrečných scénách, smrt nejlepšího přítele z něj udělala hluboce zatrpklého člověka, který nemá zábran ponižovat ostatní, aby si ulevil od pocitů bezmoci.

The Sweethearts je dílo, které vás okamžitě pohltí. Autorka Sarah Page má výjimečný dar pro dialogy a každá postava má svůj jedinečný a zajímavý hlas – což není snadný úkol, když uvážíme, že se osm postav dělí o pouhé dvě (zcela pohlcující) profese. Pomáhá jí v tom skvělý herecký soubor, empatická režie Daniela Burgesse a bravurně detailní, klaustrofobní scéna. Vzhledem k tomu, že diváci sedí jen pár metrů od jeviště, můžete v každém okamžiku cítit napětí a cítit adrenalin sálající z pórů herců.

Lidskost postav, kterou autorka v průběhu hry dekonstruuje, je zkoumána s pečlivou přesností. Jack Derges je naprosto přesvědčivý jako sebevědomý Mark, který jako by se neustále snažil rozptýlit, aby unikl nejasným obavám. Trevor v podání Jacka Bannona je komicky vulgární postava, chvílemi citlivá, jindy temně nedospělá. Naopak Rachel v podání Laury Hanna je hloubavá, nespokojená postava, která často představuje hlas rozumu, přičemž její složité citové vazby k Markovi a kapitánu Nichollsovi jí brání jednat během traumatické předposlední scény. Je to obratný a pohlcující výkon.

Výkon Stevieho Rainea v roli kapitána Nichollse je pro kvalitu celého kusu zásadní a on se ho zhostil s velkou bravurou. V první polovině je natolik přesvědčivý jako otcovská, bojem zocelená postava, že oddanost vojáků k němu působí občas až nadneseně, zejména v Markově upřímném prohlášení o vlastní bezvýznamnosti ve srovnání s ním. Jeho přínos v závěrečném dějství pak jen potvrzuje kvalitu ústředního tématu Sarah Page.

Dorieann May White, Maria Yarjah a Sophie Stevens v inscenaci The Sweethearts.

Zatímco Sophie Stevens a Joe Claflin jsou jako Coco a David vynikající, jejich postavy představují jedinou věc, kterou jsem na hře shledal problematickou. Jednotlivě jsou přesvědčiví. Stevens jako Coco tvoří skvělý protipól k brilantním komediálním výkonům Whiteové a Yarjahové – je klidným protipólem k nezdolnému optimismu Mari a impulsivnosti Heleny. David je zase zajímavě introspektivní a Claflin skvěle vystihuje vnitřní boj mezi svými osobními a profesními touhami.

Romantický vztah Coco a Davida je však poněkud neuspokojivý. Slouží sice jako určité odlehčení po mnoha hořkých momentech a nabízí záblesky naděje uprostřed zoufalství, ale obnovení jejich vztahu je zkoumáno pouze prostřednictvím několika krátkých interakcí a příliš spoléhá na nostalgické vzpomínky postav na minulost. Kromě toho je často odsunuto na vedlejší kolej rozvíjejícím se napětím mezi Coco a ostatními postavami, které směřuje k finále. Dramatické vyvrcholení těchto tenzí mi proto přišlo mnohem smysluplnější než vyjasnění jejího vztahu s Davidem – přičemž Stevens, White a Raine si zaslouží zvláštní uznání za to, jak zvládli velmi náročnou scénu. Jelikož však kvalita vztahu Coco a Davida hraje v závěru The Sweethearts klíčovou roli, odcházel jsem z divadla s větší nejistotou, než bych si přál – což samo o sobě není špatný pocit, ale podle mě trochu kontrastoval s nadějnou budoucností, kterou jim autorka naznačila. The Sweethearts je skutečně fascinující hra a jsem si jist, že Sarah Page má před sebou velmi zářnou kariéru dramatičky. Přestože ústřední romance nebyla tak působivá, jak by bylo potřeba, silná témata, poutavé dialogy a univerzálně vynikající obsazení dělají z této inscenace nezapomenutelný a podnětný zážitek. Hra The Sweethearts se v divadle Finborough Theatre uvádí do 17. října 2015

Foto: Scott Rylander