Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Žabákova dobrodružství (The Wind in the Willows), London Palladium ✭✭✭

Publikováno

Od

helenapayne

Sdílet

Gary Wilmot, Denise Welch, Rufus Hound, Simon Lipkin, Craig Mather v muzikálu The Wind In the Willows

London Palladium

29. června 2017

3 hvězdičky

Rezervujte zde

Žabákova dobrodružství (The Wind in the Willows) v divadle Palladium jsou tak trochu protimluv; scénograf Peter McKintosh se příliš nesnaží vykouzlit jemnou idylku anglického venkova z klasiky Kennetha Grahamea, ale raději pojímá tento muzikálový kolos skrze obrovský spirálovitý kmen stromu a precizně rozmístěné vrby, které se poněkud chladně tyčí nad rozlehlým prostorem hlediště. Režisérka Rachel Kavanaugh vytvořila svižnou a rozvernou show plnou chytlavých melodií od osvědčené autorské dvojice Stiles a Drewe. Celý soubor dává do představení maximum a děti i dospělí si jej nepochybně zamilují. V tak honosném prostředí je těžké dosáhnout oné křehké podmanivosti, která k tomuto známému příběhu neodmyslitelně patří, ale já se upřímně bavil. Vidět tolik dětí, jak fascinovaně klečí na sedadlech, je pro tvůrčí tým i herce jasným důkazem, že vsadili na správnou kartu.

Craig Mather (Krtek), Simon Lipkin (Krysa) a soubor v The Wind in the Willows. Úvodní číslo „Spring“ začíná velkolepým ohňostrojem, během kterého poznáváme obyvatele říčního břehu, rodinu po rodině. (Zvláštní uznání si zaslouží vtipně kostýmovaní ježci posedlí bezpečností práce, kteří sklidili největší potlesk večera.) S Krysou a Krtkem se seznamujeme při jejich plavbě na lodičce – na skutečné lodičce, jsme přece v Palladiu. Producent Jamie Hendry uvedl, že cílem této inscenace je oslava přátelství, a chemie mezi Simonem Lipkinem a Craigem Matherem funguje skvěle. Lipkin je patřičně popudlivý a sarkastický, neustále vyváděný z míry Matherovou naivitou, i když většina jejich dialogů slouží spíše k vysvětlování děje. Přiznám se, že jsem uvažoval, kolik toho libretista Julian Fellowes do inscenace skutečně vložil, když byl text tak úsporně vklíněn mezi sled chytlavých písní. Trio doplňuje Gary Wilmot jako uhrančivý a uvěřitelně autoritativní Jezevec.

Rufus Hound jako pan Žabák v britském turné The Wind in the Willows. FOTO: Helen Maybanks

Dalším na scéně je pan Žabák, kterého s neutuchajícím elánem hraje hvězda televizních panelových shows Rufus Hound. Jeho nadšení z role Žabáka a z vystupování v tomto kultovním divadle je zjevné. Křiklavě zelené vlasy a knír podtrhují jeho střelený a samolibý výkon, i když bych v jeho gestech ocenil trochu více „žabí“ pružnosti. Jediný, komu se skutečně podařilo vystihnout zvířecí fyziognomii a konzistentní charakter, byl Neil McDermott v roli padoucha Nejvyššího Lasice. Pojal ho jako gangstera z East Endu a jeho hlas i projev byly vynikající, přičemž jeho jízlivý Lasičák prošel nejzajímavějším charakterovým vývojem v celém kuse. Za zmínku stojí také Natalie Woods jako Kůň, trpící Žabákovou počáteční fixací na maringotky; v nejlepším čísle „The Open Road“ stepuje s obrovskou radostí a skvěle zpívá. A Denise Welch tam byla také.

Neil McDermott a soubor The Wind in the Willows. Foto: Marc Brenner.

Inscenace překypuje zábavnými nápady: synchronizovaně plavající vydry, králičí gay páry, půvabná montáž v soudní síni a úžasný útěk vlakem. Jen mě napadá, jestli už diváci nejsou unaveni z věčného omlouvání „rozmarů“ a „výstřelků“ svých aristokratických pánů. Ve světě Borise a tragédie Grenfell Tower mi smích nad sobectvím a domýšlivostí těch, kteří nosí tvíd a provolávají „tút tút“, připadá trochu vyčpělý. Julian Fellowes postavil kariéru na příbězích o krásných bohatých lidech v elegantních domech, ale vedlejším produktem tohoto přístupu je země, která je možná sociálně rozdělená stejně jako před sto lety. Nicméně jsem se upřímně smál Drewovým uličnickým textům a nechal se unášet opulentní Stilesovou hudbou pod vedením Tonyho Higginse. Nepochybuji o tom, že show bude mít vysokou návštěvnost a mnohé pobaví. Toto zpracování je bláznivé, velkolepé a nabije vás energií, ale postrádá hlubší kouzlo.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE WIND IN THE WILLOWS

Prohlédněte si další fotografie z inscenace The Wind In The Willows

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS