RECENZE: This Is Not Culturally Significant, Bunker Theatre ✭✭✭✭

Adam Scott-Rowley. Autor fotografie: Bessell McNamee This Is Not Culturally Significant

The Bunker Theatre

16. května 2017

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Adam Scott-Rowley se na scéně objevuje s popelavou tváří, lapající po dechu a zcela nahý. O chvíli později se z něj, bez jakékoli změny kostýmu, stává americká pornohvězda simulující rozkoš velmi osobitého ražení. Během následující hodiny zpívá, káže, tančí a proklíná v kůži celé řady postav, jejichž životy se do sebe zaplétají a spirálovitě se vymykají kontrole. Je to často brilantní kus, který dává vyniknout Scott-Rowleyho značnému talentu a nabízí hluboce sžíravý vhled do složitosti lidského ducha.

Stejně jako většina z vás, ani já jsem nikdy předtím neviděl „nahou“ hru. Je však s podivem, jak rychle si na to po prvním návalu rozpaků zvyknete. Scott-Rowleyho výborný text v programu popisuje vznik hry během večerů s přáteli z dramatické školy, kdy se snažili vytvořit postavy, které by byly excentrické a pravdivé zároveň. Vystupování v rouše Adamově k dosažení tohoto cíle částečně pomáhá, ale je to spíše symbol naprosté otevřenosti celé inscenace. Přestože se hra zabývá mnoha temnými tématy – od domácího a sexuálního násilí přes bezdomovectví až po deprese – nikdy nepůsobí skličujícím dojmem. Spíše vykresluje snovou mozaiku světa, kde jsou události propojeny tématy, slovy a v jednom případě i dosti nesourodými verzemi hymny „Rule Britannia“. Scott-Rowley odvádí skvělou práci v naznačování toho, jak jsme všichni propojeni, bez ohledu na to, kým jsme nebo kde se nacházíme – sjednoceni stejnými spalujícími vášněmi, temnými i světlými.

Adam Scott-Rowley. Autor fotografie: Bessell McNamee This Is Not Culturally Significant obsahuje několik skutečně nezapomenutelných momentů. Pompézní spiritualista vyzývající diváky, aby jmenovali nějaký obskurní hinduistický nebo buddhistický text, jako součást výzvy, zda o něm dokáže mluvit celých „20 minut“, vrcholí (alespoň při mém představení) úžasnou interakcí s publikem. Osamělá žena vzpomínající na dětinský žert v supermarketu, než věnuje píseň svému zesnulému milenci; týraná manželka, která se konečně postaví svému bezcitnému muži; bezdomovkyně z Glasgow prosící o přízeň neviditelného a poněkud slizkého policisty – všechny čtyři postavy jsou ztvárněny s vrozenou upřímností, díky níž nesklouzávají k laciné parodii.

Scott-Rowley má obdivuhodný dar pro vizuální a hlasové proměny, díky nimž jsou jeho postavy okamžitě rozpoznatelné, i když se v závěru hry přelévají jedna v druhou s alarmující rychlostí. Pár postav u mě nezafungovalo stoprocentně – zastánce brexitu ze střední třídy byl sice dobře odpozorovaný, ale příliš spoléhal na jednu otřepanou frázi, a churavějící divadelní producent mi až příliš připomínal snookerové komentátory ze skečů Mitchella a Webba. Trochu mě rušily uspěchané nebo mírně nucené konce některých příběhů; nicméně při zpětném pohledu, jako součást díla, které začíná hercem stojícím na jevišti zranitelným a vystrašeným a končí implicitně mylným přesvědčením, že je konečně po všem, nacházím v alternativních interpretacích mnoho zajímavého. Je to hra, která si dává velkou práci s tím, aby diváka přiměla k přemýšlení, a o to víc je obdivuhodná.

This Is Not Culturally Significant je strhující a podnětná inscenace, kterou Adam Scott-Rowley odehraje úplně nahý. Jakmile se přes tento fakt přenesete – a věřte mi, netrvá to dlouho – pohltí vás škála lidských emocí vykreslená v osudech mnoha absurdních, leč velmi povědomých postav. Návštěvu vřele doporučuji.

KOUPIT VSTUPENKY NA THIS IS NOT CULTURALLY SIGNIFICANT