RECENZE: Vanities, Trafalgar Studios 2 ✭✭✭✭

Lauren Samuels, Ashleigh Gray a Lizzy Connolly ve muzikálu Vanities

Trafalgar Studios 2

6. září 2016

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky | Více informací

Seznamte se s Joanne, Mary a Kathy: třemi nejlepšími kamarádkami, které sledujeme na cestě od populárních středoškolských roztleskávaček v Texasu 60. let přes členství v univerzitním spolku až po jejich opětovné shledání v New Yorku 70. let, kde se však každá cítí tak trochu izolovaná. Muzikál Vanities autorů Jacka Heifnera a Davida Kirshenbauma se točí kolem přátelství i životních útrap tohoto tria a zkoumá realitu dospívání i odcizení. Ačkoli nejde o nejoriginálnější příběh, díky soundtracku plnému humoru i emocí v podání mistrovského obsazení není divu, že se londýnský West End pyšní premiérou tohoto díla čtyřicet let poté, co se v New Yorku poprvé hrála Heifnerova divadelní hra.

Hlavní hrdinky hrají naprosto bravurně Lizzy Connolly (Joanne), Lauren Samuels (Mary) a Ashleigh Gray (Kathy), které pod chytrým režijním vedením Racky Plews dodávají hloubku postavám, jež by jinak mohly působit jako klišé „hloupých blondýnek“. Stejně jako každý z nás, i tyto postavy si nesou své trápení. Za veškerou komikou (o kterou se stará především fenomenální Connolly) se skrývá něha, která vyplouvá na povrch ve chvíli, kdy se ze sebestředných roztleskávaček (jejichž jedinou starostí po zprávě o atentátu na prezidenta je zrušení školního zápasu v ragby) stávají manželky, podnikatelky a nakonec i ztracené duše. V šestnácti mluví naivní Joanne o svatbě se svou středoškolskou láskou, rabiátská Mary se chce stěhovat do Evropy a Kathy, která musí mít vše pod kontrolou, chce učit tělocvik. Vanities však zkoumají, co se stane s našimi ideály o budoucnosti pod tíhou zranitelnosti, příležitostí a reality, když se naše cesty nečekaně stočí jinam. Rychlé tempo první poloviny, sršící nakažlivou energií, ve druhé části mírně zvolní, jakmile převládne drama. Díky scénografii a kostýmům Andrewa Rileyho, které naplňují komorní prostor Trafalgar Studios životem a barvami, však celková energie představení nikdy neklesá.

Lizzy Connolly, Ashleigh Gray, Lauren Samuels

Kirshenbaumova hudba je příjemnou dávkou nostalgie 60. let, a i když ne všechna čísla utkví v paměti, vokální výkony tria jsou vskutku působivé a mají říz, přičemž jejich harmonie k sobě ladí těsněji než disco kalhoty ze sedmdesátek. Lauren Samuels předvedla píseň „Fly Into the Future“ se sebevědomým švihem a „Cute Boys with Short Haircuts“ v podání Ashleigh Gray (kterou si teď pouštím pořád dokola) měla v sobě tolik citu, že jsem musel usilovně polykat, abych se zbavil onoho pověstného knedlíku v krku.

Není to ten nejinovativnější námět a neprojde zkouškou vaší představivosti, ale pro mě jsou Vanities osvěžující verzí známého příběhu. I když pracují se stereotypy, žádné prvoplánové hrdinky ze středoškolských filmů se nekonají. Představení mě zasáhlo – ačkoli jsem nebyl roztleskávačkou a neživím se provozováním galerie s falickým uměním, pocity postav jsou zcela univerzální. Všichni se totiž musíme naučit „přijímat nečekané a nechat život plynout“. Inscenace mě rozesmála i dojala a od té doby, co jsem ji viděl, si pohvizduji melodie a vyprávím všem divadelním nadšencům, jaká radost byla strávit večer ve společnosti Joanne, Mary a Kathy. Vanities jsou další oslnivou produkcí v okouzlujícím a rozrůstajícím se katalogu společnosti Aria Entertainment. Ať už vyrazíte s přáteli, nebo jen se sklenkou vína, vřele doporučuji si lístek pořídit – nebudete zklamaní a odejdete s tvářemi bolavými od úsměvu a emocemi, které s vámi ještě dlouho zůstanou.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA VANITIES V TRAFALGAR STUDIOS 2