To nejlepší z roku 2014 v recenzích Stephena Collinse

Rok 2014 – rok, který stál za to.

V tomto ročním období, kdy jsou dny krátké, předvánoční shon vrcholí, seznam úkolů před svátky nebere konce a vyhlídka na další nový rok se nebezpečně blíží, bývá často těžké najít si chvilku a ohlédnout se za divadelními vrcholy roku, který právě končí.

Ale letos ne. Letos totiž bylo v Londýně tolik divadelních událostí, že je nemožné na ně nemyslet. A když má člověk sestavit žebříček „deseti nejlepších“ titulů roku, je to úkol vskutku nadlidský.

Takže to neudělám. Tedy, ne jen to. Raději zmíním hry, muzikály, divadelní projekty či výkony, které ve mně zanechaly nejtrvalejší dojem – ty, na které často myslím a které se mi nesmazatelně vryly do paměti.

Inscenace roku 2014 Do žádné škatulky se sice úplně nehodí, ale produkce souboru DV8 s názvem John, která se hrála a stále hraje v divadle Lyttleton v rámci National Theatre, byla jednoznačně divadelním zázrakem roku. Myšlenkově podnětné, drásavé, v jádru opravdové, technicky propracované a nesmírně náročné dílo – byl to ten nejpozoruhodnější a nejpůsobivější kus, jaký jsem kdy viděl. Jakmile ho jednou spatříte, stane se vaší součástí, pronásleduje vás, nutí vás přehodnotit zažité představy a žasnout nad silou lidského ducha. Stojí za to po všech stránkách – pokud jste ho ještě neviděli, určitě to napravte. Objev roku Letos jsme byli svědky mnoha vynikajících a průlomových výkonů, ale pro mě je jasným vítězem Luke Kempner. Jeho one-man show The Only Way Is Downton byla dechberoucí tour de force plná komediálního blaha. Kempner byl vtipný, bystrý, okouzlující i kousavý, svěží a originální. Zapamatujte si jeho jméno, a pokud se objeví v jakékoli produkci, nenechte si ji ujít. Je to vycházející hvězda první velikosti. Nejlepší režie Jamie Lloyd je v letošním klání neporazitelný, a to prostě díky šíři a kvalitě práce, kterou odvedl. Assassins jsou triumfem a rok 2015 slibuje další nový obzor v podobě The Ruling Class. Nejlepší hudební nastudování I zde se volba zdá být jasná: Graham Hurman. Neúnavně pracoval na hudební stránce titulu Stephen Ward a nyní v muzikálu Cats prokázal mistrovské ovládnutí materiálu, díky čemuž tep celé show neutichá a strhává diváky. West End má štěstí, že ho má. Nejlepší choreografie Už jen za práci na čísle All I Need Is The Girl z muzikálu Gypsy by si toto uznání zasloužil Stephen Mear. Ale vzhledem k tomu, že jeho jistý styl, bezchybný úsudek a schopnost najít přesně ty správné kroky, které vnesou do hudebních čísel energii a čirou radost, obohatily i tituly Gypsy, Pajama Game a City of Angels, je jasnou volbou. Nejlepší scénografie (činohra i muzikál) Jednoznačně Bob Crowley za svou úžasnou, atmosférickou a naprosto dokonalou scénu pro revival hry Skylight. Mistrovské dílo v jakémkoli měřítku a ideální rámec pro celou inscenaci. Naprostá genialita. Nejlepší světelný design (činohra i muzikál) A cenu získává... vlastně nevím, protože nebyli konkrétně uvedeni, ale světelný design v inscenaci Golem byl naprosto mimořádný a tvořil zásadní složku divadelnosti a celkové vize díla. Bezchybné a hluboce působivé. Nejlepší mužský herecký výkon v činohře John Proctor v podání Richarda Armitage ve hře The Crucible (Čarodějky ze Salemu) v Old Vic byl ohromujícím úspěchem, a to i proto, jak nečekaně působil. Letos jsme viděli mnoho dalších skvělých mužských výkonů ve velkých i malých rolích, ale Armitageův Proctor byl uhrančivý, naprosto uvěřitelný a naprosto strhující. Zůstal ve mně způsobem, jakým jiné výkony ne. Nejpřesvědčivější byl v tichých momentech, v pronásledovaných pohledech a hlubokém nepochopení fanatického šílenství kolem sebe, ale zároveň mistrně zvládl i výboje vzteku, které z Proctora dělají výjimečného muže. Drásavý portrét bolesti a viny. Nejlepší ženský herecký výkon v činohře Výkon Lindy Bassettové v roli prosté venkovské hospodyně, která pomalu podléhá demenci v inscenaci Visitors, byl v letošním silném roce legendární pomyslnou třešničkou na dortu. Naprosto uvěřitelné, zcela podmanivé, protkané bolestí, strachem i láskou – byl to tak upřímný, odvážný a dojemný výkon, jaký si lze jen přát. Aktuálně ho můžete vidět v divadle Bush – a rozhodně byste měli. Nikdo v této zemi už v této roli nebude tak dobrý jako Bassettová v této produkci. Nejlepší ansámblový výkon v činohře Všichni v pozoruhodné inscenaci A View From The Bridge v Young Vic byli pro své role ideálně vybráni a každý z nich významně přispěl k celkové síle představení. Napjatá scéna, v níž mnozí herci mluvili v útržkovitých větách a využívali ticha k budování komplexního pocitu blížící se zkázy, byla upřímně řečeno ohromující. Vynikající, dokonale sehraný soubor. Nejlepší mužský herecký výkon v muzikálu Tady je to pro mě nerozhodně: Tim Rogers za svého vynikajícího Billyho Bigelowa v komorním, ale naprosto úchvatném nastudování Carouselu v divadle Arcola; a unikátní pojetí Johna Wilkese Bootha v podání Aarona Tveita v Menier Chocolate Factory v muzikálu Assassins. Dva velmi odlišné výkony, ale oba nezapomenutelné. Rogers zachytil mužné zoufalství zamilovaného Billyho s naprostou lehkostí a jeho Soliloquy by jistě obměkčila i to nejtvrdší srdce. Tveit je jako Booth dokonalý formou, stylem i projevem a mistrně vystihuje podstatu ješitného, domýšlivého, ale svůdného fanatika. Rogers i Tveit tvořili pevný základ svých show; oba byli skvělí, každý jinak. Nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu Těžká volba. Imelda Staunton v Gypsy, Tamsin Carroll v Miss Saigon, Jenna Russell v Urinetown, Julie Atherton v Thérèse Raquin, Natalie Mendoza v Here Lies Love – byl to rok plný energických a strhujících ženských výkonů. Ale ten, který se mi v mysli stále vrací, ten, který bych chtěl vidět a slyšet znovu a znovu, je Scarlett Strallen jako Cunegonda v Menier Chocolate Factory v Candide. Strallen byla neuvěřitelně dobrá – její vokální virtuozita v Glitter And Be Gay byla úžasná, zvláště s ohledem na komediální akci, kterou u zpívání perfektních vysokých tónů předváděla. Skutečně zářila a podala výkon, jaký se vidí jednou za generaci. Nejlepší ansámbl v muzikálu Další náročné pole. Pro mě byl ale neúnavný soubor Dirty Rotten Scoundrels nejlepším ansámblem roku, mimo jiné proto, že představitelé hlavních rolí – Robert Lindsay a Rufus Hound – dělali v rámci svých postav hodně pro to, aby jakýkoli pocit jednoty rozbili. Ale pro neúprosnou energii, styl a nekonečnou vervu byl neúnavně zpívající a tančící soubor Dirty Rotten Scoundrels bezkonkurenční. Nejlepší výkon understudy (záskoku) Ne vždy se stává, že záskok pro roli na West Endu je talentem a pochopením postavy vhodnější než původní obsazení. V případě Andyho Conaghana, který kryl Rufuse Hounda v roli Freddyho v Dirty Rotten Scoundrels, tomu tak však bylo. Hound je hvězda, proto byl obsazen. Conaghan má však pro tuto roli mnohem lepší hlas a dokázal hrát s opravdovým komediálním úspěchem. Jeden z těch (v dnešní éře „hvězdných“ obsazení stále častějších) momentů, kdy byl zážitek mnohem lepší právě díky přítomnosti záskoku. 10 nejlepších her roku 2014

V abecedním pořadí (podle originálních názvů) jsou to tyto; recenze mluví samy za sebe:

The Act The Crucible Golem King Charles III My Night With Reg Our Town Skylight Taken At Midnight View From The Bridge Visitors 10 nejlepších her, které se hrály v Londýně v roce 2014, ale vznikly jinde:

V abecedním pořadí jsou to tyto; recenze mluví samy za sebe.

Accolade Another Country Blithe Spirit Bring Up The Bodies Good People The James Plays Let the Right One In Richard II The Wild Duck Wolf Hall 10 nejlepších muzikálů roku 2014

V abecedním pořadí jsou to tyto; recenze mluví samy za sebe.

Assassins Candide Carousel Fings Ain't What They Used To Be Gypsy Here Lies Love Pacific Overtures Return of the Soldier Thérèse Raquin Urinetown Nejlepší počiny v National Theatre v roce 2014 Pro Národní divadlo to nebyl zrovna nejlepší rok, ale pomineme-li inscenaci John a The James Plays, toto byly ty nejlepší kousky. V abecedním pořadí: Ballyturk Blurred Lines Medea Silver Tassie Nejlepší počiny v divadle Globe v roce 2014

Otevření scény Sam Wanamaker Playhouse přináší Globu pravé ovoce a rok 2014 byl úspěšný. V abecedním pořadí:

Antony & Cleopatra Ellen Terry s Eileen Atkins Knight of the Burning Pestle 'Tis Pity She's A Whore Titus Andronicus Nejlepší počiny v Royal Court v roce 2014

Pro Royal Court to nebyl zrovna nejvydařenější rok, přičemž kus 2071 byl skutečným dnem této nevýrazné sezóny.

Přesto se objevilo několik podnětných a náročných titulů:

Birdland The Wolf From The Door Za velkou louží – nejlepší muzikály roku 2014

Výjimečně v pořadí podle kvality:

Most Happy Fella Bridges of Madison County On The Town Lady Day at the Emerson Bar and Grill Side Show Violet Hedwig and the Angry Inch (Michael C Hall) Cabaret The Last Ship Hedwig and the Angry Inch (Neil Patrick Harris) Tipy pro rok 2015

Příští rok už teď vypadá na velkou sezónu, což je skvělá zpráva pro všechny divadelní nadšence. Z toho, co už víme, se v náhodném pořadí nejvíce těším na tyto produkce:

Taken At Midnight A View From The Bridge My Night With Reg

Bat Boy

Gypsy The Ruling Class Di & Viv & Rose

Jerry's Girls

The Hard Problem

Oh, What A Lovely War!

Man and Superman

Farinelli

Antigone

Stevie

The Twits

Bugsy Malone

High Society

Waiting for Godot

No Man's Land

Bend It Like Beckham

Oklahoma (v Sheffieldu)

Hamlet

V roce 2015 nás v londýnských divadlech čeká spousta vzrušujících věcí!

Zajímají nás vaše názory na Stephenův výběr za rok 2014.