Vítězové The Stage Debut Awards 2019 jsou známi

Včera večer se v prostorách The Brewery v Londýně předávaly ceny The Stage Debut Awards. Diváci svými hlasy rozhodli, že cenu Joe Allen West End Debut Award získal Jac Yarrow za svůj výkon v muzikálu Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat.

Jac Yarrow na udílení cen The Stage Debut Awards 2019. Foto: Alex Brenner

Existuje celá řada divadelních cen, které se většinou hromadí na začátku roku.  Bylo proto osvěžující narazit na tuto akci – která je sama o sobě relativním nováčkem, funguje teprve tři sezóny – a která mapuje období od 1. srpna do 31. července a zaměřuje se na mnohdy náročný proces etablování nových talentů.  Včera večer se v citlivě zrekonstruovaných industriálních sálech bývalého pivovaru Whitbread u londýnského Barbicanu sešla elita britského divadla, aby oslavila nové tváře v oboru a zatleskala jejich úspěchům.

Nabídka děl i uměleckých cest byla neobyčejně pestrá.  Skoro to vypadalo, jako by se výběrová komise snažila zastoupit každý aspekt lidstva v nesmírně rozmanitém spektru nominovaných i předávajících umělců.  A přesto, když jste sledovali jejich práci, nešlo popřít, že tito lidé představují to nejlepší z kreativní scény na britských jevištích.

Večerem provázela Cush Jumbo v energickém a uvolněném tónu.  První vítězkou v kategorii Nejlepší herečka v činohře se stala Lauren O'Leary z Irské republiky, která večer zahájila emotivním příběhem o tom, jak cestovala do Walesu na konkurz do hry „The Awkward Years“ v divadle The Other Room v Cardiffu.  Cenu převzala z rukou Gilese Terery, který rovněž sdílel historku ze svých začátků o tom, jak čelil předsudkům při školním modelovém konkurzu, ale nenechal se zastavit: stál si za svým, šel si za svým snem a uspěl.  Nejlepším hercem v činohře se stal Jamal Ajala, komunikující znakovou řečí, za roli ve hře „Ear for Eye“ v londýnském Royal Court; cenu mu předala Rosalie Craig.  Divadlo Royal Court slavilo i v kategorii Nejlepší autor, kterou získala Jasmine Lee-Jones za svou brilantní a údernou sondu do světa reality a Twitteru s názvem „Seven Methods of Killing Kylie Jenner“.

Právě v tom spočívalo hlavní téma večera: hledat a uznávat originální novou kreativitu.  Ostatně už jen dostat se do užšího výběru pro takové ocenění je samo o sobě velkým úspěchem.  Britská divadla nikdy nebyla vytíženější než dnes a množství kvalitní práce, která vzniká, je ohromující.  A často i průlomová.  Michael Xavier, hvězda West Endu i Broadwaye, s neskrývaným nadšením předal cenu pro nejlepšího skladatele nebo textaře výjimečnému tvůrčímu (a i hereckému) kvartetu David Cumming, Felix Hagan, Natasha Hodgson a Zoe Roberts za jejich pozoruhodně originální a aktuální kus „Operation Mincemeat“, který se krátce hrál v New Diorama a jehož hudba sahá od námořnických odrhovaček až po hip-hop.

Během večera došlo k mnoha dalším překvapením.  Snad nikdo nebyl překvapenější než Adam Hugill, vítěz v kategorii Nejlepší herec v muzikálu.  Nikdy o sobě neuvažoval jako o zpěvákovi, natož specialistovi na hudební divadlo, ale jeho role v dramatu o dospívání v ekonomicky strádající čtvrti Sheffieldu „Standing at the Sky's Edge“ v divadle Crucible ho katapultovala mezi špičku a to právě v momentě, kdy si balí kufry do Jižní Afriky, aby začal natáčet první sérii fantasy seriálu podle Terryho Pratchetta.  Stejně inspirativní byla i čerstvá absolventka GSA Danielle Fiamanya, která získala cenu jako nejlepší herečka v muzikálu za roli Nettie v „The Color Purple“ v divadle Leicester Curve.

Ještě čerstvějším objevem je Jac Yarrow, který ani nestihl dostudovat Arts Educational Schools a už vtrhl na West End jako hlavní hvězda muzikálu „Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat“, za což získal ocenění Joe Allen Best West End Debut z rukou zkušené Janie Dee.  V následném rozhovoru oba mluvili s příznačnou velkorysostí a rozvahou o vysoké úrovni britských dramatických škol a o vynikající kvalitě herců, kteří z nich vycházejí.  (Mimochodem, pokud jste nestihli krátké uvádění velkolepého „Josepha“ v Palladiu, proslýchá se, že by se mohl brzy vrátit.)

Nebylo možné si nevšimnout i dalšího motivu večera: předávání uznání a povzbuzení od zavedených profesionálů těm, kteří jsou příslibem pro budoucí rozvoj oboru.  V sále zaplněném zástupci předních produkčních společností a divadel – komerčních i dotovaných – byla veškerá energie směřována k budování budoucích kariér s důrazem na inkluzi a diverzitu, která se ne vždy odráží v každé části dnešního světa.  Na této akci jsme o potřebě širší komunity nejen slyšeli, ale viděli jsme ji v praxi.

Umělecký šéf National Theatre Rufus Norris tak předal cenu za nejlepší režii Atri Banerjeemu za jeho nápaditou inscenaci rodinného dramatu z roku 1916 „Hobson's Choice“ v Manchester Royal Exchange.  I klasické divadlo musí reagovat na dnešek, což potvrdila i Tanika Gupta působivým přenesením hry do textilního průmyslu v Lancashire v 80. letech.  Podobně uspěla i režisérka Lynette Linton a výtvarnice Frankie Bradshaw s inscenací „Sweat“ v Donmar Warehouse, na kterou se po přenesení do West Endu v divadle Gielgud stály fronty a která skrze příběh o úpadku amerického průmyslového maloměsta vytvořila metaforu pro současnou Británii.  Za tento počin získaly cenu Best Creative West End Debut z rukou obdivného Marka Gatisse.

Někteří lidé ve své kariéře dělají zajímavé úkroky stranou, jako například autorka úchvatných návrhů pro „Antonia a Kleopatru“ v National Theatre a zároveň pro zcela odlišný kus „The Hunt“ v Almeida Theatre.  Evie Gurney přišla k divadlu ze světa módy a triumfovala díky své schopnosti „vidět“ a umožnit nám spatřit sílu slavné blízkovýchodní panovnice v moderním střihu pro Sophii Okonedo, a také díky daru ukotvit postavy pevně v moderním světě.  Cenu jí předal Jonathan Bailey, zatímco Brenda Edwards pogratulovala Taye Tower jako dětskému interpretovi roku ve stejné produkci divadla Almeida.

Nemám prostor zmínit se o celé řadě dalších skvělých nominovaných, kteří do večera vnesli další pestré hlasy a osobnosti.  V rámci programu vystoupila Rachel Tucker s písní „The Sky and Me“ z muzikálu „Come From Away“ a také Amara Okereke, loňská vítězka v kategorii muzikálová herečka, která zazpívala „Make Someone Happy“ z kusu „Do Re Mi“ od Julea Stynea.  Byla to skvělá volba.  Všichni výše zmínění udělali přesně to – udělali nás v dnešním světě šťastnějšími.  Jak řekla Janie Dee: „Nezáleží na tom, co děláte, musíte se na svět kolem sebe pořádně dívat, přijmout ho a mluvit k němu způsobem, který mu dává smysl.“  Přesně proto divadlo potřebujeme.

NAVŠTIVTE WEB THE STAGE