Patnáctiminutovka s... Philipem Olivierem

Philip Olivier. Foto: David Munn Liverpudlian Philip Olivier – nejznámější díky roli Tima O’Learyho v mýdlové opeře Brookside stanice Channel 4, a samozřejmě i díky svým pověstným břišákům – nám prozradil vše o svém režijním debutu. Tím je site-specific inscenace hry The Ale House, která se otevírá příští týden v The Dome v Grand Central v Liverpoolu. Řekněte nám něco o hře The Ale House.

Napsali ji Tony Furlong a Jimmy Power už v roce 1995 a už tehdy sklidila v Liverpoolu obrovský úspěch. Je to o vaší místní nálevně, plné liverpoolského humoru a rázovitých postaviček, které byste v typické hospodě u nás čekali.

Dá se tedy říct, že hra nejlépe funguje právě v Liverpoolu?

Ano. Má to podobný komediální náboj jako Mrs Brown’s Boys a my jsme to pořádně zmodernizovali. Autoři hru vrátili na scénu loni v říjnu v St Helens Theatre Royal. Parta herců – já, Lindzi Germain, George Wilson a Jake Abrahams – jsme na úpravě scénáře spolupracovali jako tým a dostali jsme pětihvězdičkové recenze. Poté mě autoři oslovili s dotazem, zda bych neměl zájem produkovat a režírovat další uvedení.

Napadlo vás někdy předtím, že byste se mohl věnovat režii?

No, ta myšlenka mě vždycky lákala. U každé práce se snažím trochu mluvit do věcí – ne vždycky o to stojí, ale já si neodpustím – a tohle není výjimka. A protože se některé naše změny opravdu ujaly, autoři pochopili, že máme pro hru stejnou vizi.

A v čem ta vize spočívá? Můžete ji popsat?

Tony Furlong – který loni zemřel – měl takové heslo: „Nejsme tu, abychom vás mátli, ani abychom vás vzdělávali; jsme tu prostě proto, abychom vás bavili.“ Takže je to odlehčená záležitost. Není to černý humor ani žádná bizarní komedie. Každé dějství má necelou hodinu a jsou tam vložené písničky. Není to muzikál, spíš bych to nazval takovým hybridem. Každou písničku spustí jukebox přímo v hospodě a scéna pak plynule přechází do určité fantazie.

Obsazení Ale House. Foto: David Munn Takže je to poctivá lidová zábava pro každého?

Přesně tak! Ideální divák pro The Ale House je někdo, kdo si chce prostě vyrazit a pobavit se. Když jsme hráli v St Helens, 40 % publika v životě v divadle nebylo. Spousta lidí v Liverpoolu do divadla vůbec nechodí, což mě šokuje. Tak jsme obcházeli hospody a přemlouvali štamgasty, aby dali těch 10 liber a zkusili v divadle něco jiného. V podstatě se je snažíme „obrátit na víru“ – podobně jako panto přivádí k divadlu děti, my se snažíme získat dospělé, co divadlu neholdují.

V čem se vaše nová produkce liší od té v St Helens?

Přidali jsme další písničky a pořádně utáhli dějovou linku, takže se tam děje mnohem víc než jen vtipkování. A způsob, jakým jsme tentokrát pojali ty písně – jak jsem říkal, ten úlet do fantazie – z toho dělá úplně jinou show, ale se stejnými postavami, které si lidi zamilovali.

Doufáte, že v budoucnu budete režírovat víc?

Jsem tak trochu fanatik do kontroly, takže ano. Ale nejdřív vám dám vědět, jak dopadne tohle představení!

Doufám, že mi to nebudete mít za zlé, ale máte pověst docela velkého krasavce. Co nám můžete říct o své postavě v The Ale House?

Já osobně si myslím, že je to ta nejlepší postava, jakou jsem kdy hrál; nesmírně mě to baví. Hraju Yogiho – místního rázovitého kšeftaře. Vlétne na scénu a 15 stránek z ní nesleze. Historky, které během té doby vypráví, jsou prostě geniální. Je to tak dobře napsané, že jsem si to každou noc vyloženě užíval a nemůžu se dočkat, až budu zase na jevišti.

Jake Abraham a Philip Olivier. Foto: David Munn Mám to chápat tak, že Yogi není žádný sexsymbol?

Ne, to vážně není. Je to postava, kterou chcete nenávidět, ale nemůžete si pomoct a prostě ho milujete. Pak je tu Lindzi Germain jako ta rázná hospodská a Jake Abraham hrající opilého irského kněze; co víc byste si mohli přát?

Co je tak výjimečného na tomto prostoru?

Získání tohoto prostoru bylo pro naše producentské ambice klíčové. Když jsme loni v říjnu skončili v St Helens, všechna místa byla plná, ale jeden náš kamarád zrovna získal The Dome.

Býval to metodistický kostel postavený v roce 1904. Když vejdete dovnitř, vidíte všechnu tu starou uměleckou výzdobu a tu kupoli, je to naprostá nádhera. Zavedli jsme tam ústřední topení a teď doufáme, že se staneme uměleckými šéfy tohoto prostoru a uděláme z něj na mapě Liverpoolu pojem. Už teď je o něj velký zájem a oslovuje nás spousta produkčních společností. Je to skvělé.

V posledních letech jste byl neustále v jednom kole s projekty od Brookside po Benidorm. Co považujete za vrchol své dosavadní kariéry?

Musí to být to, co mě proslavilo – seriál Brookside. Byl jsem v něm hrozně dlouho a měl jsem úžasné dějové linky. Bylo to, jako bychom každých čtrnáct dní natáčeli film; miloval jsem to.

Co vás čeká dál?

No, poslední měsíce jsem žil jen hrou The Ale House. Zatím nemůžu zacházet do podrobností, ale tohle určitě není pro tuhle show konečná... Po skončení nynější série budou další novinky.

A protože jste rodilý liverpoolský kluk, nemůžu se nezeptat... Everton, nebo Liverpool?

Liverpool – byl jsem dobře vychován!

The Ale House se hraje v The Dome v Grand Central v Liverpoolu od 25. února do 19. března 2016. Rezervujte si lístky hned!