Pět důvodů, proč vyrazit na Podivný případ se psem

Soubor inscenace Podivný případ se psem

Nedávno jsme zavítali do Gielgud Theatre na představení Národního divadla Podivný případ se psem. Zde je našich 5 hlavních důvodů, proč byste si tento pozoruhodný divadelní počin neměli nechat ujít:-

1) Zkouška časem

Uspět v londýnském West Endu a udržet se tam dlouhá léta není žádná maličkost – obzvláště v době recese.

Podobně jako u obrovského úspěchu Národního divadla s inscenací Válečný kůň, i neutuchající popularita Podivného případu se psem mnohé překvapila. Ne že by si vyprodané sály a pětihvězdičkové recenze nezasloužil – to ani v nejmenším – ale v roce 2012, kdy měl v divadle Cottesloe premiéru, byla doba pro každého mimořádně těžká.

Od té doby je k nezastavení. Inscenace získala sedm cen Olivier a v roce 2013 si odnesla cenu Whatsonstage za nejlepší novou hru. I když se v prosinci 2013 během představení zřítila část stropu v Apollo Theatre, Podivný případ se oklepal a o půl roku později se znovu otevřel v Gielgud Theatre, kde dodnes hraje před plným hledištěm.

Velký rozruch vyvolal i za oceánem. Broadwayská produkce debutovala v Ethel Barrymore Theatre v říjnu 2014 a v roce 2015 získala cenu Drama Desk za vynikající hru, cenu Outer Critics Circle za nejlepší novou broadwayskou hru, cenu Drama League za vynikající produkci a pět cen Tony, včetně té za nejlepší hru.

Ocenění a popularita samozřejmě nemusí být jediným důvodem k návštěvě, ale pro každého zvídavého divadelního diváka je to skvělý začátek.

Matthew Trevannion, Sion Daniel Young a Pearl Mackie. Foto: Brinkhoff Mögenburg 2) Příběh té nejvyšší hodnoty

Příběh Christophera Boonea, který se o sobě skromně vyjadřuje jako o „někom, kdo má problémy s chováním“, vychází z bestselleru Marka Haddona a pro jeviště jej adaptoval Simon Stephens. Je to vyprávění nesmírně aktuální a cenné.

Od vydání Haddonova románu v roce 2003 se Aspergerovu syndromu a dalším speciálním vzdělávacím potřebám (přestože neztrácejme čas nálepkami) dostává v médiích hlubšího zkoumání a spravedlivějšího zastoupení. Věřím, že jsme od premiéry v roce 2012 ušli kus cesty v boření mýtů a stigmat a že se celkově zlepšilo povědomí i přístup k lidem s poruchami učení.

Christopherovy pokročilé matematické schopnosti, jeho tvůrčí představivost nebo vyhýbání se cizím lidem a fyzickému kontaktu tak možná diváka v roce 2016 už tolik nepřekvapí. To však neznamená, že by hodnota hry klesla nebo že by neznalost vymizela. Bohužel nás čeká ještě dlouhá cesta a vyprávění příběhu Christophera Boonea bude mít vždy svůj smysl.

Ve skutečnosti ale Podivný případ není jen o Christopherovi nebo jeho diagnóze; je o jeho matce Judy a otci Edovi, o Swindonu, Sherlocku Holmesovi, o četbě a železnici. Bohatý děj přesahuje Christopherovy zvláštnosti a zkoumá témata rozvodu, smrti, intimity, rodiny a komunity. Postavy se svými výstřednostmi a těžkostmi dělají katastrofální chyby, čímž demonstrují lidskou křehkost a to, co činí každého z nás dokonale jedinečným.

Soubor inscenace Podivný případ se psem 3) Kouzlo jednoduchosti

Je pravdou, že od premiéry Podivného případu se ambiciózní divadelníci neúnavně snaží posouvat hranice toho, co je na jevišti možné. Soubory jako Punchdrunk, Headlong nebo 1927 využívají technologie a umění k ohromení publika stále odvážněji. Podivný případ, ač už není ve využití videoprojekcí, magického osvětlení a invenčního pohybu osamocen, stále vyčnívá. Vděčí za to své jednoduchosti, nepopiratelnému umu deseti herců hrajících více rolí a paradoxně absenci složitých kulis, která dává příběhu neuvěřitelný prostor k dýchání.

4) Dva extrémy a vše mezi nimi

V historii britského divadla najdete jen málo scén tak napínavých, jako je Christopherovo nečekané dobrodružství v londýnském metru. V zoufalém pokusu vyřešit záhadu dopisů, které našel u otce v pokoji, uteče z domova ve Swindonu a hledá čtvrť Kensal Rise. Tím se nevědomky vystavuje velkému nebezpečí a napospas typicky nerudným londýnským dojíždějícím.

Stejně tak se málokdy podařilo na jevišti zachytit momenty tak euforické a poklidné, jako když si Christopher představuje cestu do vesmíru nebo když nachází bezpečí v matematice. Jeho sny ožívají díky precizní pohybové práci ansámblu a ilustracím promítaným na bílou mřížku, která představuje vnitřní pochody Christopherovy mysli.

Podivný případ klade na diváky vysoké nároky; připravte se na celou škálu emocí. Ani na okamžik nebudete mít pocit uspokojení, nebo co hůř, nudy.

Jacqueline Clarke a Sion Daniel Young v inscenaci Podivný případ se psem. Foto: Brinkhoff Mögenburg 5) … a překvapení, na které se vyplatí počkat

Nechci vám zkazit radost, takže k pátému důvodu řeknu jen toto: pokud nejste zrovna fanoušky zvířat na jevišti – což o sobě také často tvrdím – připravte se, že změníte názor. Nejde o žádný laciný komický trik; tento konkrétní čtyřnohý host je velmi vítaným doplňkem už tak nádherně sugestivní hry.

Pozn.: Při přípravě této inscenace nebyla zraněna žádná zvířata.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM