Gary: Pokračování Tita Andronika – Booth Theatre

Nathan Lane se vrací na Broadway v komedii Taylora Maca Gary: A Sequel to Titus Andronicus v Booth Theatre.

Kristine Nielsen (vlevo) a Nathan Lane v inscenaci Gary: A Sequel to Titus Andronicus. Foto: Julieta Cervantes.

Trojnásobný držitel ceny Tony Nathan Lane a na Tony nominovaná Kristine Nielsen se v letošní broadwayské sezóně představí ve světové premiéře nové komedie Gary: A Sequel to Titus Andronicus od Taylora Maca, finalisty Pulitzerovy ceny a držitele MacArthur Fellowship. V režii pětinásobného laureáta ceny Tony George C. Wolfa se děj hry Gary odehrává bezprostředně po krvavém závěru první tragédie Williama Shakespeara, Titus Andronicus.

V Garym se osobitý pohled Taylora Maca na svět prolíná se Shakespearovým prvním tragickým kusem. V této mimořádné hře, zasazené do období pádu Římské říše, skončily roky krvavých bitev i občanská válka. Země se zmocnili šílenci a všude jsou oběti. Dva prostí sloužící – v podání Lanea a Nielsen – dostanou za úkol uklidit mrtvá těla. Píše se rok 400, ale atmosféra připomíná konec světa.

https://www.youtube.com/watch?v=-vW3lbBVRQw

GARY – A SEQUEL TO TITUS ANDRONICUS – CO ŘEKLI KRITICI

Pro mě osobně nastaly ty nejpřesvědčivější a nejsilnější momenty ve chvílích, kdy výkony herců odpovídaly tíživosti samotné premisy. Garyho monolog o moci umění vytvářet nové reality byl jedním z takových okamžiků v podání pana Lanea: v té nadsázce, o které mluvil, byla cítit skutečná naděje.

Jesse Green, New York Times

Jinými slovy, Gary si nebere servítky. Stejně jako jeho hlavní hrdina má velké plány, a stejně jako u něj nejdou tyto plány vždy úplně hladce. Lane je velkolepý a Julie White je až k popukání v roli třetí postavy hry, Carol: porodní báby ze střední třídy, která se užírá pocitem viny za svou roli přihlížející v jedné z mnoha vedlejších tragédií Tita Andronika, při níž jí prořízli hrdlo, ovšem nikoliv smrtelně. (Je to taková klasická „liberálka s krvácejícím srdcem“.) Ačkoliv Nielsen – která převzala roli Janice těsně před předpremiérami – těží salvy smíchu ze své pověstné mimiky, jejímu výkonu chybí větší pestrost. Ne všechny dějové zvraty působí srozumitelně, a přestože inscenace George C. Wolfa nabízí tolik groteskního humoru, kolik si jen divák může přát, jsou zde pasáže, kterým poněkud dochází dech.

Adam Feldman, Time Out New York Zpět na stránku BROADWAY